O67 | iCollege | KIT FIS VŠE Praha | iinfo

pátek 24. února 2012

Dokonalý komentář k mnohému internetovému podnikání


xkcd: Business Model

Fuka o muzice podruhé

František Fuka podruhé o tom, jak provozovat hudbu, aniž byste o ní cokoli věděli. Někteří čtenáři mu vytýkají, že zjednodušuje, že není dost precizní. Je to absurdní. Kdyby nezjednodušoval a byl precizní, musel by napsat celou knihu. Těžký úděl popularizátorů, zvlášť těch, kteří pracují s ironií a nadsázkou. Mimochodem, FFuka by to knihu napsat uměl, dokonce tak, že by byla stejně čtivá jako ty dva články. Tím se liší od mnoha ostatních popularizátorů.

FFFilm: (Část 2) Skladatelem snadno a rychle

čtvrtek 23. února 2012

O našem tady a teď

Ján Simkanič bez odstavců, vztekle a pěkně:
(...)[Žijeme v zemi...] Kde nejvýznamnější firmy nesídlí, protože Kypr. Kde je zakázán komunismus zákonem a v parlamentu nás zastupuje komunistická strana. V zemi, která je schopná podepsat mezinárodní dokument o boji proti padělkům omezující svobodu na internetu, a pak z něj vycouvat, protože neví, co je v něm obsaženo. V zemi, která není schopná podepsat evropský dokument, protože neví, jestli s ním souhlasí, nebo nesouhlasí. V zemi, která přejde na nový systém vyplácení sociálních dávek tak, že je není schopna vyplácet. V zemi, kde ubývá věřících, přibývá kněží a odluka církve od státu potrvá desítky let. Kde pravidelná siesta ministra zahraničí na oficiálních jednáních působí sympaticky. V zemi, kde ministr školství neumí česky, neumí počítat a neumí vůbec nic. Kde největší lobby do osnov tlačí asexuální výchovu a národní sebeukájení. Kde pirátství je nárok, protože svoboda a proti monopolům. Kde není možné zakázat hazard, protože papírově přispívá na dobročinné účely. Kde ministr může za tisícovku zfackovat drzého spratka. Kde jsou invalidní místa určena mentálně postiženým ve velkých autech a s poznávacími značkami, které obsahují náhodně se opakující stejné číslice. Kde policajti hlídají překročení limitu 30 km/h uprostřed polí. Kde dupnout na brzdu těsně před pomalým autem je považováno za výchovné a kde je jízda v pravém pruhu na dálnici považována za srabáctví. (...)

Simidr.cz: Žijeme v době, kdy...

úterý 21. února 2012

Kašpárek v rohlíku má nové album

A každý týden přibývá na oficiálním webu jedna písnička ke stažení zdarma, až tam nakonec budou všechny (rolujte textové okénko uprostřed).

Kašpárek v rohlíku: Ten Halywůd

pondělí 20. února 2012

Šestnáctiletí: dvaapůlkrát víc toluenu než éčka

Z nelegálních drog uváděli respondenti v roce 2011 nejčastěji zkušenosti s užíváním konopných látek (42,3 %). Na dalších místech se objevovaly zkušenosti s užíváním léků se sedativním účinkem (10,1 %), s čicháním rozpouštědel (7,8 %) a s užitím halucinogenních hub (6,9 %). Zkušenosti s LSD (5,1 %), extází (3,3 %) a amfetaminy (2,0 %) byly mezi studenty méně časté, zkušenosti s drogami typu heroin a kokain byly v populaci šestnáctiletých minimální (1,4 %, resp. 1,1 %).
Studie se dělala na šestnáctiletých, vzorek skoro 4000 vyvážený přes sociodemografiku a ta procenta se týkají otázky „aspoň jednou v životě“.

Česká škola: Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách

neděle 19. února 2012

Michal Kašpárek prodává e-průvodce Brnem

Nenapsal jsem to od stolu. Chodil jsem Brnem, ochutnával, utrácel, ptal se, hádal se, přemlouval, fotil, párkrát si zkazil břicho a jednou do rána škytal.

Nikdo mě neuplatil, nenakrmil, neošatil ani jinak nepodmázl za to, aby se o jeho podniku v průvodci psalo. Není to reklamní leták, je to novinářské dílo.

Knížku si můžete stáhnout během několika sekund. Užívejte si ji jak chcete:
  • Dostanete soubor PDF, který si můžete prohlížet na jakémkoliv počítači nebo snadno vytisknout.
  • Dostanete soubor MOBI, který si můžete nahrát do své čtečky Kindle. Při čtení vám v něm nebudou zavazet obrázky.
  • Dostanete soubor EPUB, po kterém si můžete šudlat v chytrém telefonu.
Žádný z nich není zkriplený protipirátskou ochranou. Věřím ve vaši slušnost, proto vám nechci komplikovat život.
Koupil jsem tu knížku bez váhání, a to z několika důvodů.

Michala Kašpárka neznám osobně, ale sleduju, jak píše, a líbí se mi to. Když někdo umí psát, je skoro jedno, o čem — můžete se spolehnout, že to bude zajímavé. Lidé, kteří dovedou psát, si nevybírají špatná témata. Přesněji řečeno, žádná špatná témata nejsou, jsou jen špatní autoři.

Brno není žádná moje vášeň, ale poznat druhé největší město Česka by člověk měl. Obzvlášť když žije v tom prvním v pořadí a je tudíž automaticky postižen slepotou. Michal Kašpárek o svém Brnu píše pravidelně, má ho promyšlené, tím jsem si předem jist.

Způsob prodeje knihy je sympatický a profesionální. Odpovídá mým představám o tom, jak by se to mělo s e-knihami dělat. Není to jediný možný model, asi by ani nebyl vhodný vždy, ale tady se hodí. Cena je velice rozumná: 84 korun, platí se PayPalem.

Michal Kašpárek, poznejBrno.cz: Průvodce místy, která nenajdete v průvodcích

RIP Jaroslav Velinský

S díky za Portu. A za Engerlingy.


Aktuálně.cz: Zemřel Jaroslav Velinský, známý jako Kapitán Kid

Bonamassa v Praze příští týden

Blues je jako chleba, nepřejí se a může ho každý. Joe Bonamassa se zastaví v Praze během svého evropského turné a bude to zajisté nářez. 28. února ve Sportovní hale, tedy v Tipsport Aréně, no prostě na hokejovém stadionu Sparty v Julděfuldě.


Joe Bonamassa, oficiální stránka

Petr Bušta vs. Matěj Stropnický o vzdělání

Velice kontroverzní článek obsahující výbornou větu, která by neměla být zapomenuta.
Kvituji, jak trefně autor zachytil mimozemšťanské představy mnoha absolventů, kteří si pletou vzdělání s kvalifikací.
Petr Bušta, Česká pozice: Džouk Matěje Stropnického

Mnozí až do konce nepochopili, že štěstí je otázkou volby

A čeho budete jednou litovat vy?, ptá se článek v Guardianu. A víte co? Není to ani hloupá, ani morbidní otázka. Následující text lze brát jako dobrou a pozitivní radu.
1. I wish I'd had the courage to live a life true to myself, not the life others expected of me.
"This was the most common regret of all. When people realise that their life is almost over and look back clearly on it, it is easy to see how many dreams have gone unfulfilled. Most people had not honoured even a half of their dreams and had to die knowing that it was due to choices they had made, or not made. Health brings a freedom very few realise, until they no longer have it."

2. I wish I hadn't worked so hard.
"This came from every male patient that I nursed. They missed their children's youth and their partner's companionship. Women also spoke of this regret, but as most were from an older generation, many of the female patients had not been breadwinners. All of the men I nursed deeply regretted spending so much of their lives on the treadmill of a work existence."

3. I wish I'd had the courage to express my feelings.
"Many people suppressed their feelings in order to keep peace with others. As a result, they settled for a mediocre existence and never became who they were truly capable of becoming. Many developed illnesses relating to the bitterness and resentment they carried as a result."

4. I wish I had stayed in touch with my friends.
"Often they would not truly realise the full benefits of old friends until their dying weeks and it was not always possible to track them down. Many had become so caught up in their own lives that they had let golden friendships slip by over the years. There were many deep regrets about not giving friendships the time and effort that they deserved. Everyone misses their friends when they are dying."

5. I wish that I had let myself be happier.
"This is a surprisingly common one. Many did not realise until the end that happiness is a choice. They had stayed stuck in old patterns and habits. The so-called 'comfort' of familiarity overflowed into their emotions, as well as their physical lives. Fear of change had them pretending to others, and to their selves, that they were content, when deep within, they longed to laugh properly and have silliness in their life again."

The Guardian: Top five regrets of the dying via Britské listy: Pět věcí, kterých lidé před smrtí nejčastěji litují.

sobota 18. února 2012

Skvělá hudební aplikace zdarma: NPR Music


Obrovská zásoba hudby, čtení o ní, videa, funguje na iPhone i iPadu. Rychlý internet podmínkou.

Zdarma v App Store.

Nejlepší pivo? V Americe, říká Belgičan

Nejlepší pivo na světě je dnes v USA, říká belgický ekonom. Vlastizrada!, řekli bychom my.
IDEAS: And, as I’m sure you’d argue as a good Belgian, that’s the best beer in the world.

SWINNEN: I think the best beer you can get is in the US right now, because of the microbrewery movement. It’s phenomenal in terms of innovation and taste. I’ve been telling my friends here this, and they hate me for it. There’s such a huge variety everywhere you travel, and so many local varieties. My favorite beer was Sam Adams when it first came out. I thought it was fantastic, the best beer I’d had.

Boston Globe: The rise of beeronomics. Via blog Ondřeje Soukupa.

Cos to dělal s tou kočkou, Erwine?

Nemám moc rád kočky vůbec a ty Schrödingerovy vysloveně nesnáším. Tohle by mělo být povinné pro všechny autory popularizačních knih o fyzice:


A pamatujte, že kdykoli použijete tu otřepanou metaforu blbě, Bůh zabije koťátko.

(Dnešní Saturday Morning Breakfast Cereal.)

pátek 17. února 2012

Implantovaný čip dávkuje podávání léku

Toto je jeden z drobných, ale důležitých mezníků ve vývoji medicíny:
In a paper published online on Thursday in Science Translational Medicine, Robert Farra and his colleagues described the first clinical trial of an implanted microchip that delivers medicine. Dr Farra is the president of the aptly named MicroCHIPS, a firm in Massachusetts that hopes to transform the way that patients receive drugs. Many patients fail to take their medicine as prescribed, a problem that will grow worse as chronic disease becomes more common. An implanted device would ensure that delinquent patients take their medicine without even realising it.

In this first trial, Dr Farra tested microchips in eight women with osteoporosis. Each chip had 20 tiny reservoirs filled with a drug usually delivered by injection. Each reservoir was covered with a thin membrane that would melt when an electric current was applied, releasing the drug into the body. The idea was to wirelessly program the chip to release a dose from one reservoir each day for 20 days. Implanted in each woman’s abdomen, the foreign gadget prompted the body to form a fibrous capsule around it. But the chip nevertheless seemed to work, releasing the drugs, which then penetrated the capsule and moved into the bloodstream.

Dál se v článku praví, že cesta ke schválení takové léčby bude ještě dlouhá, MicroCHIPS se chce ucházet o souhlas FDA nejdříve za dva roky. Popsaná technologie je překvapivě jednoduchá a zdá se, že nemá vůbec nic společného s nanotechnologiemi, o nichž se v souvislosti s dávkovacími aparáty často mluví. Tohle je přízemnější a mínň sci-fi.

The Economist: Placing their chips

FFuka vysvětluje, jak funguje hudba

Máme extrémní lezení, extrémní programování a díky Františku Fukovi teď též extrémní vysvětlování. Bavím se a tleskám.
Je vidět, že MIDI formát vymýšlel někdo, kdo uvažoval logicky (na rozdíl od toho, kdo vymýšlel notový zápis), takže všechny noty C mají v MIDI formátu čísla dělitelná dvanácti a číslo oktávy vypočteme z čísla jakékoliv noty snadno:

číslo_oktávy = int (číslo_noty / 12) - 1

(...)

Interval je vzdálenost mezi dvěma tóny. Interval zjistíme prostě a jednoduše tak, že od sebe odečteme MIDI čísla dvou tónů. Takže například interval z C4 (60) do E4 (64) je 64 - 60 = 4. Interval z H3 (59) do C4# (61) je 2. A tak dále. Přitom interval mezi C4 a E4 je logicky stejný jako interval mezi C0 a E0 nebo interval mezi C5 a E5: Vždycky 4.

Hudební interval je něco jiného než intervaly, které znáte z matematiky. Hudební interval nedefinuje "soubor tónů mezi dvěma tóny", nýbrž vzdálenost dvou tónů a je to defacto matematický "polootevřený interval". Tedy jedna oktává má dvanáct půltonů (C až H) a interval C - H má velikost 11.

Pokud řeknete nějakému členovi GHS konspirace, že interval z C4 do E4 jsou podle Fuky čtyři tóny, tak vás (a mě) označí za kreténa. V zájmu korektního názvosloví jsou to čtyři půltóny. To, o čem jsem dosud psal jako o "tónu", se správně jmenuje "půltón". Oktává má dvanáct půltónů. Mezi C4 a D4 je interval dva půltóny. Tón je něco jiného než půltón, ale občas to je totéž co půltón, protože to tak někdo v roce 1539 vymyslel a připadalo mu to jako dobrý vtip. Pokud nebude výslovně řečeno jinak, tak když napíšu "tón", budu ve skutečnosti mít na mysli to, čemu se korektně (v rámci hudebního spiknutí) říká půltón.

Přimlouval bych se za několik dalších pokračování.

FFFilm: Hudebním skladatelem snadno a rychle

Jak psát Braillovo písmo pomocí dotykové obrazovky

Here’s how it works. The phone is actually held with the screen facing away from the user. Six large dots appear on the touchscreen in landscape mode, which can auto-rotate, making it irrelevant how the device is held. Using the traditional Braille method, users tap the correct dots to form letters and words. The software can speak aloud the typed letters, helping to ensure proper spelling and input.
Na ukázce je iPhone, ale tým na Georgia Tech pracuje se všemi běžnými typy mobilů. Zajímavé, že to jde bez hmatové zpětné vazby, jen s akustickou. Dotyková obrazovka je ještě univerzálnější, než si myslíme, nová chytrá využití ještě mohou přijít.


Via GigaOM.

(Prý) nejhezčí noviny na světě

Soutěž o nejlepší novinový design na světě a její vítězové bez udání pořadí:


Ocenění se týká papírových, nikoli webových verzí.

Via Kottke.org.

Videa z včerejšího TEDx Cinema

Včerejší večer TEDx Cinema — co myslíte? Mně jako videožokejovi se líbil, ale asi nejsem ten pravý, kdo to může posoudit. Tímhle vtípkem z xkcd jsme začali. Myslím, že je pro TED trochu příznačný.


Tady jsou odkazy na promítané přednášky.

1. Samuel Harris: Věda má odpověď na morální otázky
2. Lesley Hazleton: O čtení Koránu
3. Arianna Huffington: Cesta k úspěchu? Více spánku
4. Alain de Botton: Vlídnější, laskavější filozofie úspěchu
5. Stacey Kramer: Nejlepší dar, jaký jsem kdy přežila

A tohle jsem prý já :)


čtvrtek 16. února 2012

Další knížka o podnikání a startupech, tentokrát LinkedIn

Dnes vychází knížka The Start-Up of You: Adapt to the Future, Invest in Yourself, and Transform Your Career, pod níž jsou podepsáni spoluzakladatel LinkedIn Reid Hoffman a „sériový podnikatel“ Ben Casnocha. Ještě jsem to pochopitelně nečetl, takže nevím, zda to bude zajímavá věc, nebo standardní podnikatelsko-optimistický blábol. Šance jsou, myslím, tak půl na půl. Ukázku z textu přináší dnes Al-Jazeera.
The best way to strengthen a relationship is to do something for another person. But how? Here's a good example. When Jack Dorsey was co-founding Square - the mobile-payments company - he had loads of investor interest. Digg and Milk founder Kevin Rose had seen a prototype of the Square device and immediately realised the potential. When he asked Jack whether there was room for another person to join the initial funding round, Jack told him it was full. But Kevin still wanted to be helpful. He noticed that Square didn't have a demo on its website showing how the device worked. So he put together a high-definition video and then showed it to Jack. Impressed, Jack turned around and invited Kevin to invest in the Series A round of financing.

To be truly helpful, as Kevin was, you need to have a sense of your friend's values and priorities. What keeps him up at 2 AM? What are his talents? His challenges? Once you understand his needs, think about offering him a small gift. A small gift is something that's easy for you to give, unique to the relationship, and unusually helpful for the other person. Classic small gifts include relevant information, introductions, and advice. A really expensive big gift is actually counterproductive - it can feel like a bribe. When deciding what to give, reflect on your unique experiences and capabilities. What might you have that the other person does not?
Mňo, jak říkají Amíci, to není zrovna raketová věda, že? Ale uvidíme.

Knížka má svou webovou stránku.

Sparta!

Marek Prchal z Médiáře má pravdu, už jsem si taky mnohokrát v metru říkal. že ta kampaň je skvělá. Kdybych uměl dělat reklamu, dělal bych ji právě takhle.


(Hi-res wallpapery ke stažení.) Jiná věc je, že jen na strašně málo věcí, značek, událostí atd. by se dala dělat reklama právě tímto způsobem.

Citáty z TEDu

TED si dal tu práci, vytahal z přednášek pěkné věty a udělal z nich zvláštní stránku.
“What’s it like to be a baby? It’s like being in love in Paris for the first time after you’ve had three double espressos.” — Alison Gopnik

“[My father] had made a simple calculation: In one hour he could make 30 forged documents. If he slept one hour, 30 people would die.” — Sarah Kaminsky

“People don’t buy what you do; people buy why you do it.” — Simon Sinek

“If Americans want to live the American dream, they should go to Denmark.” — Richard Wilkinson

“If you want to live a life free of regret, there is an option open to you. It’s called a lobotomy.” — Kathryn Schulz

“Let’s never forget that whatever brilliant ideas you have or hear, that the opposite may also be true.” — Derek Sivers

A 1287 dalších.

Via Tyinternety.

Adrenalinové sporty zašlých časů



Asi nejlepší je vodní lyžování za vzducholodí v roce 1932.

Via Open Culture.

středa 15. února 2012

Zítřejší filmový večer TEDx Prague

Na zítřejší filmový večer TEDxPrague jsem vybral pět TEDových přednášek různé délky. Snažil jsem se najít takové, které jsou kontroverzní, potenciálně rozdělují publikum, žádné pohlazení po duši — chci trochu nabourat zažitý pocit, že TED je taková ta sluníčková idylka, kde se máme všichni rádi a nadšeně mezi sebou souhlasíme a kdo nesouhlasí, ten není náš kamarád. Vybral jsem čtyři kousky, se kterými můžete a máte nesouhlasit (nebo souhlasit, podle toho, kde stojíte). Plus jeden přídavek, který je... takový zvláštní. Filmžokeje jsem ještě nikdy nedělal, jsem velice zvědav, jaká bude atmosféra a jak to celé zafunguje.

Jestli nemáte na čtvrteční večer nějaký opravdu dobrý jiný program, přijďte do pražského kina Oko ve 20:30! Ta část lístků, která byla k dispozici přes web, je vyprodaná, ale v pokladně ještě lístky jsou, dají se rezervovat telefonicky, nebo přijít jen tak (s rizikem, že budete sedět na zemi). Těším se. Promítané přednášky jsou anglicky s českými titulky, budu je komentovat a řídit diskusi a odpovídat na otázky a tak, vždyť to znáte.

úterý 14. února 2012

Misionáři ateismu

Tenhle komiks většinou moc nemusím, ale tohle se vážně povedlo:


Bez omezení

Je fuk, nač Fuka tentokrát psal recenzi, ta formulace je skvělá:
Ale takovéhle analýzy jsou u tohoto filmu víceméně nesmyslné. Když v něm nefungují základní fyzikální zákony, proč by v něm měly fungovat zákony skutečných mezilidských vztahů, že?
A dá se aplikovat na hodně filmů.

pondělí 13. února 2012

Vychází u nás přes tři a půl tisíce časopisů

Přesněji - vycházelo před rokem. Tato zpráva na Mediáři, na kterou jsem právě narazil, je datována 11. říjnem 2011, slovo „loni“ v ní tedy znamená rok 2010.
Počet časopisů vydávaných v České republice se loni meziročně snížil o 195, na 3603. Pokles zasáhl skoro všechny druhy magazínů, výjimkou byly pouze ilustrované, informační a reportážní časopisy, časopisy svépomocných a charitativních organizací a farní bulletiny.
Deníků loni v Česku vycházelo 122, o 1 méně než předloni. Počet ostatních novin klesl o 20 na 1540 titulů.

Čarokraj


Durrellovu knižní předlohu jsem nečetl, ale odhadl bych, že z ní mnoho nezůstalo. Čarokraj v Národním divadle je dějový jen minimálně, daleko víc pocitový. Kostýmy, scéna, choreografie a především hudba dávají dohromady krásnou moderní pohádku. Rodinné představení v nejlepší možné podobě, baví se děti i dospělí, a ne proto, že by tam byly dvě roviny, ta základní dětská a občasné mrknutí na dospělého pomocí fórku, kterému dítě nerozumí. Tohle je plně sdílený zážitek, velice příjemný, veselý, trochu napínavý (ne moc — po celou dobu máme hřejivou jistotu, že špatně to dopadnout nemůže). Skvělá práce Petra a Matěje Formanových a jejich spolupracovníků. Show, na kterou můžete vzít kohokoli, Čechy i cizince, děti i dospělé, intelektuály i tu paní, co u nás na rohu provozuje mandl. A uděláte jim radost.

Nebezpečná metoda (A Dangerous Method)

Člověk nemůže tvrdit, že nebyl varován: věděl, že jde na víceméně osvětový film a Jungovi a Freudovi a Nebezpečná metoda skutečně je víceméně osvětový film o Jungovi a Freudovi. Knižní předloha a scénář se drží historických faktů, takže se valná část toho, co je ve filmu k vidění, „doopravdy stala“. To nebývá metoda na napínavý film, pokud nejde aspoň o Pearl Harbor nebo Apollo 13, což tento případ rozhodně není. Tady jde hlavně o to, že hranice mezi psychiatrem a jeho pacientem bývá poněkud mlhavá a že může být (smím-li to tak říci) poněkud zvlhčená různými tělními tekutinami. Na pozadí Jungova románku s pacientkou (a budoucí analytičkou), která měla ráda to, čemu se tehdy ještě neříkalo spanking, se odehrává historie, konkrétně známý rozkol mezi Freudem a Jungem, jenž výrazně poznamenal vývoj psychologických a psychiatrických směrů na pár desítek let (a vlastně dodnes). Je to pěkné, je to poklidné, je to nuda, trochu to rozhýbe jen Otto Gross (také historická postava), cynik, smažka a Jungův pacient, jenž má nad svým terapeutem jasně navrch. Několik momentů tam bylo nečekaně k smíchu (třeba Jungův bezděčný pokus sníst oběd celé početné Freudově rodině, anebo Freudova poznámka na palubě lodi během příjezdu do New Yorku: „Jestlipak tuší, jaký mor jim to vezeme?“). Celkem ale vůbec nic, co by se vnutilo do hlavy k zapamatování. Jedním uchem tam, druhým ven.


neděle 12. února 2012

Každý svého štěstí strůjcem

István Léko udělal špatnou zkušenost s nízkonákladovýmni aeroliniemi. Jenže:
Bohužel jsme si před zakoupením letenky nepřečetli podmínky (ač jsme klikli na políčko, že s nimi souhlasíme). Velká chyba. Kdybychom to totiž byli udělali, pro cestu bychom rozhodně použili jiného dopravce.
Po tomto konstatování je další text už zbytečný. Přestože vtipně poťouchlý titulek je opravdu pamětihodný.

pátek 10. února 2012

November 2nd: Run

Tohle vůbec není špatné, zajímavá kapela. Líbilo by se mi, kdyby zpívala (občas taky) česky, aby si člověk víc připomněl, že se inteligentní pop dělá i u nás.

čtvrtek 9. února 2012

Doporučená denní dávka... kávy

Co odpovíte vy, když se vás zeptám, kolik stojí káva?
“Americans under the age of 40 are thinking about coffee pricing in cups,” said Ric Rhinehart, executive director of the Specialty Coffee Association of America. “If you asked my mother how much coffee cost, she would have told you that the red can was $5.25 a pound and the blue can was $4.25. If you ask people in their 20s and 30s, they’ll say coffee is $1.75 to $3.75 a cup.”
Nadávno jsem si pořídil Nespresso, takže jsem si samozřejmě se zájmem přečetl, že:
For example, the Nespresso Arpeggio costs $5.70 for 10 espresso capsules, while the Folgers Black Silk blend for a K-Cup brewed-coffee machine is $10.69 for 12 pods. But that Nespresso capsule contains 5 grams of coffee, so it costs about $51 a pound. And the Folgers, with 8 grams per capsule, works out to more than $50 a pound.
That’s even more expensive than all but the priciest coffees sold by artisanal roasters, the stuff of coffee snobs.
U nás těch deset kapslí stojí 98 Kč, dá se na to tedy dívat jako na půl kila kávy za 980 Kč, což je opravdu nehorázně mnoho — dvakrát tolik, co stojí láskyplně ošetřovaná káva u Doubleshot. Dá se na to ale taky dívat jako na deset šálků velmi dobrého espressa po desetikoruně, což je naopak cena směšná.

Muzeum českého Internetu (s velkým I)

Tahle věc mohla vzniknout dvěma způsoby. Buď s mnohamilionovou, z větší části rozkradenou dotací z Evropské unie jako dlouhodobý projekt, o němž by se proschůzovaly stovky hodin, barvité detaily domyslete sami.

Anebo tak, že to z vlastního nápadu a ve volném čase udělá Jiří Peterka vedle svých početných dalších aktivit. My pamětníci děkujeme a tleskáme. Nahlédněte do časů, kdy se internet psával i v češtině s velkým I.


Geniální postřeh o inovacích

Nemám rád slovo „inovace“, stejně jako „kreativita“ nebo „startup“. Ty pojmy samy o sobě jsou v pořádku, rituální užívání těch slov ne. Tohle je jedná z mála výjimek, kde se to innovation používá správně a přiléhavě. Ani ne dvouminutové video, které vám může změnit pohled na svět. Vážně.

Slovo „geniální“ ostatně taky nemám rád.


úterý 7. února 2012

Jeden musí z kola ven (Tinker Tailor Soldier Spy)

Knižní předlohu jsem pokládal za nezfilmovatelnou, což se potvrdilo. Autoři scénáře filmu Jeden musí z kola ven zjednodušili hlavní dějovou linku a škrtli většinu vedlejších, čímž dosáhli toho, že příběh sice ztratil velkou část svého kouzla, ale stále ještě zůstal v podstatě nesrozumitelný. Film je nutné pokládat za velmi nákladnou a koneckonců velmi pěknou ilustraci ke knize. Tak jej i posuzuji.

Atmosféra místa (převážně Londýn) a času (začátek sedmdesátých let) je podána velmi dobře, působivě. Méně to už platí o výletu do Budapešti, kterou scénáristé nahradili Brno (těšil jsem se na něj, ale stejně by si zahrálo jen maličký štěk). Špatná je dlouhá sekvence z Istanbulu (ten je tam zas místo Hong Kongu), zbytečná krev a především naivní způsob vyprávění. Kdo chce akci, ten se nedočká (kromě těch dvou podřezaných v Istanbulu); většinou tam jsou nějací lidé, kteří si povídají. Kdo to nečetl, ten si dost dlouho ani nezapamatuje, co to je za lidi, natož aby pochopil, co a proč si to povídají.

Pokud jde o postavy, povedlo se je většinou zobrazit až pozoruhodně blízko mé ideální čtenářské představě. Dokonalý je hlavně Bill Haydon, Control a (po troše váhání uznávám, že také) Jim Prideaux. Toby Esterhase a Connie Sachs jsou zjednodušeni do karikatury — Connie je až moc tlustá a neupravená, Toby je až moc úlisný středoevropský pingl. Ale pořád to sedí dobře. Vyslovenou karikaturou je Percy Alleline, ale dobře mu tak. Roy Bland je do počtu stejně jako v knize. Z démonické Ann je vidět málo, z Karly nic.

Váhám nad oběma hlavními klaďasy. Peter Guillam jako by románové předloze z oka vypadl, ale proč z něj — z prvoligového děvkaře — bylo potřeba udělat homosexuála? Pro děj to nemá žádný význam a pocitově to je hodně významná změna. A Smiley... také vypadá skoro přesně tak, jak má George Smiley vypadat, jen lépe, což je trochu potíž. Nemá bříško, nehrbí se, nečistí si brýle cípem kravaty, je až moc rozhodný, rychlý. Malý posun, ale posun. A bůhvíproč chodí plavat do nějakého jezírka.

Vizuálně to je pěkný film, možná vyhraje nějakou cenu, ale blockbuster z toho nikdy nebude. Nakonec žádná škoda, hrůza pomyslet, co by s museli s námětem udělat, aby to byl kasovní trhák. Mohlo to dopadnout jen jako paskvil nebo jako nuda, došlo na tu lepší možnost.

David Evans: Introduction to Computing

Učebnice pokrývající základy computer science. Na první prolistování vypadá moc dobře a je zdarma ke stažení pod CC licencí. Líbí se mi na ní hlavně šířka záběru: je tam víceméně všechno, co by měl pro začátek vědět každý, kdo to s počítači myslí vážně. Doporučuji svým studentům a nejen jim.

pondělí 6. února 2012

Jezero Vostok: 3800 m pod ledem, 20 let vrtání, 14 milionů let bez kontaktu

Tak prý se už provrtali:
“Yesterday, our scientists stopped drilling at the depth of 3,768 meters and reached the surface of the sub-glacial lake,” the source said.
A jestli ne, provrtají se brzy:
Russian scientists are racing to beat US and UK rivals and be first to drill into an Antarctic sub-glacial lake.
(...)
Scientists are racing against the fast-approaching bitter cold and total darkness of Antarctic winter.
However, Prof John Priscu, who is in touch with the Russian researchers, told BBC News: "They are very, very close."
Ve správné sci-fi by teď následovalo známé schéma. Z jezera, uzavřeného po čtrnáct milionů let, vyleze děsivý mikro- či dokonce makro-organismus a všechny nás zkusí sežrat, dokud to nedá do pořádku Tom Cruise nebo tak někdo.

Je to reálné asi tolik jako ta „total darkness of Antarctic winter“, co o ní pěkně píše BBC. V Antarktidě je teď samozřejmě léto, polární den. A nebezpečí nehrozí nám z jezera Vostok, ale naopak. Jestli tam je něco opravdu unikátního, dřív či později to bude kontaminováno. Jenže potřeba vrtat je silná. Kdybych tam byl, taky bych chtěl vědět. A taky bych vrtal.

Obrázek: Russian Drill Penetrates 14-Million-Year-Old Antarctic Lake, Wired UK



neděle 5. února 2012

Lana Del Rey: Born to Die

Hodně brutální recenze Pitchforku na hvězdičku na vzestupu a její první album:
You'd be hard pressed to find any song on which Del Rey reveals an interiority or figures herself as anything more complex than an ice-cream-cone-licking object of male desire (a line in "Blue Jeans", "I will love you till the end of time/ I would wait a million years," sums up about 65% of the album's lyrical content).
(...)
For all of its coos about love and devotion, it's the album equivalent of a faked orgasm-- a collection of torch songs with no fire.
Může být, jenže kdy kdo dělal pop, který by se nedal s nosem intelektuálsky nahoru označit za předstíraný orgasmus? Možná mají Vidle jen potíž s vnímáním žánru. Mně se album Born to Die dle ukázek na iTunes docela líbí — když přijmete jeho stylizaci do jakýchsi alternativních padesátých let, možná do těch, v nichž přebývá David Lynch. V kontextu nějakého jeho filmu by se tyhle celkem nevinné písničky jistě daly označit za temnou postmodernu. Už jen ten zpěvaččin pseudonym přece jasně napovídá, odkud vítr fouká. Kilo divadelních šminek, s důrazem na to „divadelních“.


Vše o Facebooku

Slate má pěkný výběr starších i nových obsáhlých článků o Facebooku a Zuckerbergovi.

Co vážně asi nevíte o Bělorusku

Pravda a lži o Bělorusku aneb Kdo by to byl řekl?
Most of local policemen don’t take bribes. If you were driving while drunk or struck a person you will be definitely deprived of your driving license. In case of a minor traffic enforcement an officer will talk to you pointing at your mistakes and let you go if you are repentant. If you are really guilty, confess and get a minimal penalty. It has been proven that the more you argue the greater fine you will have to pay in the end. Don’t even try to intimidate the policeman with your connections.
Tomuhle nerozumím, vy jo? Zhruba to působí dojmem, že Lukašenko nějak symbolicky naznačil seppuku.
The Belorussian President was the one chosen by people who compare him with a hero of folk legends who tries to withstand special operations soldiers with an ancient sword. The useless but noble actions make citizens respect their leader.
A tohle je pěkný příspěvek k aktuálnímu tématu autorských práv a spravedlivých odměn pro autora:
It is not easy to find a WC in Belarus. The most famous one shown in the picture was built 100 years ago by an architect who designed a similar house for a prince and whose services weren’t compensated. The architect constructed an exact copy of the house in miniature and offered people to use it as a WC.

pátek 3. února 2012

Sen šíleného pianisty

Tři hudební videa, z nichž jedno je mile starodávné a dvě... no, rozhodně zajímavá. Dověděl jsem se díky nim o artefaktu jménem Circus Galop (ano, skutečně s jedním l).

AVG je na burze, přijetí dost chladné

První česká firma, která kdy vstoupila na newyorskou burzu, je AVG Technologies (NYSE:AVG). IPO vyneslo namísto očekávaných dvou set milionů dolarů jen 128 mil. a první den obchodování se moc nevydařil, akcie šly dolů o 15 % oproti počáteční nabídce $16. To nepotěší, ale AVG je každopádně ve hře a bude napínavé ji sledovat. Jelikož nejsem finanční analytik, nebudu se pouštět do úvah, zda byla nabídková cena stanovena příliš vysoko nebo byl špatný den pro obchodování. AVG má solidní prověřený byznys, což je z dlouhodobého hlediska to hlavní.


Během pár měsíců bude na burze také soupeř AVG, pražský Avast Software.

čtvrtek 2. února 2012

K čemu jsou konzultanti

Nic, co bychom tak jako tak nevěděli, ale velmi pěkně řečeno.
The puzzle is why firms pay huge sums to big name consulting firms, when their advice comes from kids fresh out of college, who spend only a few months studying an industry they previous knew nothing about. How could such quickly-created advise from ignorant college students be worth the millions paid? Why don’t firms just ask their own internal recent college grads?

Textový editor Google Docs zavede editovatelné styly

Výborně, tohle v Google Docs opravdu chybí. Prý už brzy.


Fotky z Androidu do cloudu a zdarma

Syncly, aplikace pro Android, automaticky nahrává všechny vaše fotky do Dropboxu.
All you do is start up the app, create an account, link it to your Dropbox, and start snapping photos. Syncly will upload photos instantly after you take them, over 3G of Wi-Fi (whichever you prefer), silently in the background. No other app works that well or does it all for free.
Uživatelé iOS mají totéž pomocí aplikace Photo Stream, k čemuž si musíte udělat účet v iCloudu. Ten dokonce zdarma dává větší kapacitu než Dropbox (u Dropboxu to jsou 2 GB, u iCloudu 5 GB), ale je to zas pod Vládou Jedné Firmy.

Jak namalovat vývoj pořadí tržních podílů

Horace Dediu, který píše asymco, je machr na jednoduchou infografiku. Tohle je vývoj pořadí výrobců mobilních telefonů (všech, nejen chytrých). Je to po kvartálech, graf tedy sahá pět let dozadu (i machr se utne, chybí tam označení časové osy).


Google nesmí ve Francii poskytovat Google Maps API zdarma

Výrobci svíček se zase snaží zakázat sluneční svit.
Francouzská společnost Bottin Cartographes žalovala Google před dvěma lety za to, že podle ní zneužíval dominantní postavení na trhu s mapovacími službami. Zatímco Bottin Cartographes poskytuje firemním klientům mapovací služby za poplatky, Google tak činil zcela zdarma. Podle žalující strany svoje náklady Google dotoval odjinud a snažil se tak vytlačit z trhu konkurenci.
Francouzský soud dal Bottin Cartographes nyní za pravdu a Google má společnosti podle rozsudku zaplatit 660 tisíc eur náhradu škody a k tomu 15 tisíc eur pokutu za porušení antimonopolních předpisů.
Google má dvě verze Maps API, neplacenou a placenou, liší se od sebe hlavně povoleným počtem přístupů za den. Bottin musel tedy napadnout tu základní verzi. Když před lety vedl a prohrával podobné procesy Microsoft, byla veřejnost proti němu a fandila jeho konkurenci. Když je teď vede a prohrává Google, je to převážně naopak. Co se změnilo? Je Larry Page o tolik sympatičtější než Bill Gates? Jsou produkty Google o tolik lepší než produkty Microsoftu? Nebo je svět prostě jinde a vnímá tuhle problematiku odlišným způsobem?

Retro fotbálek pro iPhone

A ještě jedna killer app :) — česká aplikace, emulace starého cvrnkacího fotbálku pro iPhone. Ne že by to byla nějak vzrušující hra, je to fotbal tak na úrovni středu tabulky české ligy ;), ale má to výbornou atmosféru. A je zadarmo. Povedená záležitost, nikdy by mě nenapadlo, že tohle může na iPhone vypadat dobře.


Longform má samostatnou aplikaci pro iPad

Zajímavá služba Longform, nabízející články z webu pro „dlouhé čtení“, má nyní svou vlastní aplikaci, nemusíte tedy ručně vybírat články a posílat si je do Instapaperu nebo Readability. Stojí bohužel €4. což je na tento typ aplikace příliš. Vypadá ale hezky.


Proč nemá Facebook ticker symbol LIKE?

Ne; na burze najdete Facebook pod zcela prozaickým FB. LIKE napadlo jistě nejen mne... Washington Post má řadu dalších pěkných nápadů:
—TMI: Too much information. For the company that made it OK to share details about your broken relationships and drunk-dialing miscues, and deliver passive-aggressive rants about your siblings, all over the Internet.

—TFS: Thanks for sharing! (Again!) Because we were really hoping for an hour-by-hour update of what that lab partner from high school biology is doing every weekend.

—LIKE: You want your friends to Like your posts. Facebook wants you to Like its stock. We note that FRND would also be an acceptable substitute.

—MEEE: Because if Facebook isn’t the modern world’s biggest exercise in self-glorification, then we don’t know what is.

—X: As in, “It’s really time to stop stalking your ex and concentrate on your current relationship.” But since “X’’ is taken by U.S. Steel Corp., we offer STLK as a placeholder.

—THE: Because remember, it was thefacebook.com before it was renamed facebook.com. That’s when it became, in the words of Justin Timberlake as Sean Parker in “The Social Network,” cleaner.

—ZUCK: For Mark Zuckerberg, the face of Facebook and the man all of Wall Street wants to friend. Or “LOL,” for what he’s going to do all the way to the bank.

—POKE: In honor of what is perhaps Facebook’s creepiest feature.

—WOT: Waste of time. Applies to friends who constantly post about going to the gym or the grocery store. Never, ever, ever interesting.

—FBML: For “future blackmail.” As in, those keg-stand pictures are funny now, but could keep you from becoming president in 30 years.

Следующая станция Perdido

Kdepak. Auto z Německa, nudle z Thajska, pralinky z Belgie, borovičku slovenskou a když chcete mít svou apokalypsu kvalitní, obraťte se s důvěrou na Rusy.


středa 1. února 2012

Alma-Ata — Astana, 1217 km

To bych si někdy rád projel. Za volantem starého Willyse nebo Lady Niva.




View Larger Map

Maličko inovovaná klasika: Koss Porta Pro KTC

Zkratka KTC mi neodbytně asociuje plukovníka Sanderse, ale je to Koss Touch Control, ovladač obšlehnutý z originálních applovských sluchátek pro iPhone. Porta Pro, sluchátka nejklasičtější z klasických (a za ty peníze pořád dost dobrá) tedy ve verzi speciálně pro iPhone. Nejzajímavější na tom bude výše přirážky.


Pěkný rozhovor Lidových novin s děkanem FEL

Profesor Pavel Ripka se s tím nepáře a dobře dělá:
Jenže když dva dělají totéž, není to totéž. Když sedí v Board of Directors univerzity velký byznysmen, tak je jasné, že pomáhá shánět i dává peníze. Zástupce podnikatelské sféry u nás často znamená šéf firmy, která poté dodá škole izolaci na barák, zástupce veřejnosti často znamená politik ze stejné strany jako ministr.

Svoboda slova a zodpovědné publikování se zvýšenou flexibilitou

V níže uvedené pasáži je v uvozovkách (a pro zvýraznění ještě kurzivou) výňatek z tiskové zprávy Google. To, co není v uvozovkách, je komentář autora blogu Google Operating System, odkud to celé cituji.
"Migrating to localized domains will allow us to continue promoting free expression and responsible publishing while providing greater flexibility in complying with valid removal requests pursuant to local law. By utilizing ccTLDs, content removals can be managed on a per country basis, which will limit their impact to the smallest number of readers. Content removed due to a specific country's law will only be removed from the relevant ccTLD." That means [blogname].blogspot.com will continue to exist, but it's not clear if the users from that specific country will still be able to access it.
Chápu, že Google dělá pořádek ve svých službách, chápu, že potřebují být v souladu s místními zákony po celém světě, aby mohli po celém světě vybírat peníze (a ne je naopak ztrácet v soudních sporech). A chápu, že se to dá obejít. Vadí mi ale ten korporátní newspeak: „(...) will allow us to continue promoting free expression and responsible publishing while providing greater flexibility (...)“ - to je šílená formulace, naprosto orwellovská. Z Ministerstva pravdy. (A oč hůř to bude znít česky!) Chápu, že to Google dělá, ale mrzí mě, že už není dost geekovský a nemá koule na to, aby nazýval věci aspoň trochu pravějšími jmény.