Záhady na dosah ruky

V roce 1927 experimentátoři rozbili kladivem na drobné střípky válec z asfaltu, vše vložili do zaslepeného skleněného trychtýře, chvíli – několik let – počkali, odstranili dno trychtýře a od té doby sledují, jak asfalt teče skrze trychtýř a kape na podložku. Významná událost, odtržení kapky, nastává zhruba jednou za osm let.

Dotyčný asfalt kape v Brisbane. Austrálie je země k provozování takových experimentů obzvlášť vhodná, v Evropě je frekvence politických změn vyšší než těch kapek, což s sebou nese výpadky financování, občasné uvěznění vědeckých týmů a podobně.

Fyzika nenewtonovských kapalin je fascinující záležitost. Jedna věc je kosmologie, kvantová fyzika, jednotná teorie pole: úžasné, ale abstraktní, mimo bezprostřední zkušenost. Na asfalt, suspenzi škrobu ve vodě či tekutý karamel si však můžeme doslova sáhnout a uvědomit si přitom, že dosavadní teorie popisující jejich chování je nepostačující.

Josef Málek, Vít Průša: Nejdéle trvající vědecký experiment (Vesmír 9/2012)

Kvantové vakuum není jen lepší slovo pro „nic“

Filip Tvrdý mě opakovaně vytáčí a zároveň nutí přemýšlet; myslím, že z jeho hlediska jsem vysloveně ideálním čtenářem, protože přesně ty dva účinky jsou to, oč svým blogem Massive Error usiluje. Nepřehlédněte jeho doporučení knihy Lawrence M. Krausse A Universe from Nothing: Why There Is Something Rather Than Nothing, která se za několik dnů začne prodávat (i pro Kindle). Filip Tvrdý píše:

Selský rozum, řecká filosofie a židovsko-křesťanská teologie nás nabádají, že vesmír nemohl vzniknout jen tak z ničeho. Věřící proto často argumentují, že na počátku muselo stát jedinečné creatio ex nihilo, jehož původcem byl bůh; nelámou si příliš hlavu s kruhovou povahou tohoto "důkazu", protože v teologii se dá přece důsledným překrucováním vylhat úplně ze všeho. Jak už to ale s běžnými intuicemi bývá, dostala se i ta o ex nihilo nihil fit do rozporu s poznatky současné vědy, přesněji řečeno fyziky a kosmologie. Vesmír totiž opravdu vzniknul z "ničeho" před 13,75 ± 0,17 miliardami let při událostech Velkého třesku. Otázkou zůstává, co to vlastně "nic" je. Moderní fyzika ukazuje, že naše intuitivní chápání tohoto klíčového pojmu bylo po celou dobu zmatené a nevědecké.

Tvrdý dále cituje z rozhovoru Samuela Harrise s Kraussem, kde fyzik říká:

„Modern science has made the something-from-nothing debate irrelevant. It has changed completely our conception of the very words "something" and "nothing". Empirical discoveries continue to tell us that the Universe is the way it is, whether we like it or not (...)“

Kdekoli se dnes fyzika snaží prodrat blíž k pochopení podstaty světa, pohybuje se už výhradně terénem zcela cizím intuici a názorným představám. A lepší to zřejmě nebude. Atom není maličká sluneční soustava, vnitřek protonu není maličký atom a kvantové vakuum není „nic“. Modern science (...) has changed completely our conception of the very words "something" and "nothing" - ano, ale také zúžila význam slova „our“ v citované větě. Hlubší porozumění světu dnes delegujeme nečetným specialistům. Odtud zájem o náhražky všeho druhu. Věda jej mimoděk, paradoxně a nevyhnutelně spíš generuje než potlačuje. (Což se Filipu Tvrdému extrémně nelíbí.)