Časté taky je, že student chce uvést „jen trochu nezbytné teorie,“ což by vlastně mohlo být dobře, ale zakecá se a celý časový limit vyčerpá na tlachy o teorii (které lidi v komisi buď znají, nebo je nezajímají). Je típnut tajemníkem a to, co je skutečně důležité, o své práci (= co dělal) řekne chvatně ve třech větách, zlitý potem a koktaje.Což neplatí jen pro studenty u státnic. Podle tohoto schématu probíhají tak tři čtvrtiny veškerých prezentací — a věřte, že jestli jsem něčeho viděl v životě opravdu hodně, pak to byly prezentace.
Adam Herout: Co chci slyšet u státnic. (Cokoli napíše, je hodno pečlivého čtení.)
