Vychází u nás přes tři a půl tisíce časopisů

Přesněji - vycházelo před rokem. Tato zpráva na Mediáři, na kterou jsem právě narazil, je datována 11. říjnem 2011, slovo „loni“ v ní tedy znamená rok 2010.

Počet časopisů vydávaných v České republice se loni meziročně snížil o 195, na 3603. Pokles zasáhl skoro všechny druhy magazínů, výjimkou byly pouze ilustrované, informační a reportážní časopisy, časopisy svépomocných a charitativních organizací a farní bulletiny.
Deníků loni v Česku vycházelo 122, o 1 méně než předloni. Počet ostatních novin klesl o 20 na 1540 titulů.

Čarokraj

Durrellovu knižní předlohu jsem nečetl, ale odhadl bych, že z ní mnoho nezůstalo. Čarokraj v Národním divadle je dějový jen minimálně, daleko víc pocitový. Kostýmy, scéna, choreografie a především hudba dávají dohromady krásnou moderní pohádku. Rodinné představení v nejlepší možné podobě, baví se děti i dospělí, a ne proto, že by tam byly dvě roviny, ta základní dětská a občasné mrknutí na dospělého pomocí fórku, kterému dítě nerozumí. Tohle je plně sdílený zážitek, velice příjemný, veselý, trochu napínavý (ne moc — po celou dobu máme hřejivou jistotu, že špatně to dopadnout nemůže). Skvělá práce Petra a Matěje Formanových a jejich spolupracovníků. Show, na kterou můžete vzít kohokoli, Čechy i cizince, děti i dospělé, intelektuály i tu paní, co u nás na rohu provozuje mandl. A uděláte jim radost.

Nebezpečná metoda (A Dangerous Method)

Člověk nemůže tvrdit, že nebyl varován: věděl, že jde na víceméně osvětový film a Jungovi a Freudovi a Nebezpečná metoda skutečně je víceméně osvětový film o Jungovi a Freudovi. Knižní předloha a scénář se drží historických faktů, takže se valná část toho, co je ve filmu k vidění, „doopravdy stala“. To nebývá metoda na napínavý film, pokud nejde aspoň o Pearl Harbor nebo Apollo 13, což tento případ rozhodně není. Tady jde hlavně o to, že hranice mezi psychiatrem a jeho pacientem bývá poněkud mlhavá a že může být (smím-li to tak říci) poněkud zvlhčená různými tělními tekutinami. Na pozadí Jungova románku s pacientkou (a budoucí analytičkou), která měla ráda to, čemu se tehdy ještě neříkalo spanking, se odehrává historie, konkrétně známý rozkol mezi Freudem a Jungem, jenž výrazně poznamenal vývoj psychologických a psychiatrických směrů na pár desítek let (a vlastně dodnes). Je to pěkné, je to poklidné, je to nuda, trochu to rozhýbe jen Otto Gross (také historická postava), cynik, smažka a Jungův pacient, jenž má nad svým terapeutem jasně navrch. Několik momentů tam bylo nečekaně k smíchu (třeba Jungův bezděčný pokus sníst oběd celé početné Freudově rodině, anebo Freudova poznámka na palubě lodi během příjezdu do New Yorku: „Jestlipak tuší, jaký mor jim to vezeme?“). Celkem ale vůbec nic, co by se vnutilo do hlavy k zapamatování. Jedním uchem tam, druhým ven.