Prezident Václav Klaus kdysi „vběhl do odposlechu“, když si telefonoval s nějakým drbanem, na něhož byl odposlech povolen soudem. Klaus se (pochopitelně dotčen) rozčiloval. Proti Klausovi zazněly hlasy, že si má každý rozmyslet, s kým si volá. A na druhou stranu, že když nechystá žádné šmé, nemůže mu to přece vadit. Tak přemýšlelo i zhruba 80 procent Američanů, když po útocích v USA (9/11) souhlasilo se zvýšením počtu odposlechů v rámci boje proti terorismu, i za cenu, že by byli odposloucháváni sami. A policejní prezident Jiří Kolář řekl, že kdo nic špatného nedělá, nemusí mu vadit, že je odposloucháván. Komentář HN pak tento výrok vyhodnotil jako „mentalitu bolševického fízlování“.Je to napsané tak zašmodrchaně, že si nejsem jist, zda autora chápu správně. Nicméně se mi zdá, že souhlasí s panem Kolářem a s jeho názorem, že poctivému nemá vadit, je-li odposloucháván. To si, pravda, myslí hodně lidí. Policejního prezidenta mezi nimi ale vidím nerad. A vlivného novináře taky. Oba jsou jistě poctiví lidé: dají tedy souhlas ke svému permanentnímu odposlouchávání?
Vyvodit tento závěr z Kolářova výroku, to musí člověk zatnout nejen zuby, ale i mozek. Jde-li totiž o mentalitu bolševickou, pak je tedy 80 procent Američanů bolševiků. Za druhé, Kolář nehoruje pro fízlování, ale hovoří o situaci, kdy je člověk odposloucháván. A naznačuje výhodu čistého svědomí. Opravdu těžko skandalizovat člověka, který nechystá óbrpodvody s veřejnými či unijními penězi, a neříká druhému dospělému muži „kolibříku“.
Jan Schneider, Česká pozice: Agáta, šifrovací telefony a neviditelná ruka
