Když psal Nezval pod pseudonymem „věčného studenta Roberta Davida“, Karel Čapek a Julius Fučík ho nepráskli, ač je svrběl jazyk - protože identitu anonyma hádali, a hádali správně. (Fučíkovi se ten trénink později hodil.) Já také hádám, jsem si jist, že správně, ale autora rozverných povídek z
Oddělení zbožných přání rovněž neprásknu. Nebudu mu kazit hru.
Sami snadno nahlédnete, že ty miniatury jsou napsané zručně, vypsanou rukou; že netrpí nedostatkem nápadů; a do anonymity autora asi nezahnalo nic vážnějšího než chuť mystifikovat. Ledaže by chtěl své ostatní činnosti maličko odstřihnout od námětů, které jsou jednak většinou erotické (ale komu by tohle dnes vadilo?), jednak banální (a to už v intelektuálních kruzích trochu hřích je).
Anonymní autor dnes posunul hru o kousek dál: vyzval čtenáře, aby
dopsali konec neuzavřeného příběhu (výjimečně nikoli erotického). Rozehrál to šikovně, aby úkol oslovil co nejvíce zájemců. Kdybyste ale chtěli zvládnout opravdovou výzvu: napište to tak, aby to nebylo klišé, legrácka ani moralita. Převezte anonyma, protože tohle by on sám nedokázal! (Já taky ne, takže to ani nebudu zkoušet.)