Leider Gottes!

Pavel Klusák o famózním znovuzrození Karla Gotta:

Gott si rafinovaně vybral z repertoáru novějších generací. Náhle už nezpíval coververze Toma Jonese a Neila Diamonda, do post-kantilénového světa se šmrncem přestěhoval soul (od AmyWinehouse), melodické electro (Erasure) i sofistikované balady (Peter Gabriel). „Když starý Johnny Cash nazpíval Hurt, proč bych já nemohl zkusit Žiletky?“ ptal se. Odpovědí byla nejen úroveň nahrávek, ale i otevřenost, kterou zkušený, zklidněný Gott začal vyzařovat.

Scénu pro jeho turné navrhl David Vávra, klipy točili Zelenka s Najbrtem a společný track s Gottem nahrálo Čokovoko. Ale nejen proto se prolomila generační i sociální bariéra: na Gottovo pódium létaly kalhotky, zároveň o něm vyšla esej Václava Bělohradského v Salonu Práva. Tento text si všiml, že Gott se zbavil dlouholeté image „posla dobrých zpráv“ a otevřel svůj repertoár i melancholičtějším a trpčím songům. „Nesmět po čtyřicet let zazpívat nic depresívního je dost depresívní,“ píše Gott na twitteru, když se publikum ptá, proč začal psát vlastní reflektivní texty. Do nějaké chmury se však jeho repertoár věru neobrátil, viz úspěch energického, sebeironického singlu s textem básníka J. H. Krchovského Mé milé je dnes dvacet čtyři.

No řekněte, není to aspoň hezká představa?

Pavel Klusák: Slavík v mixéru

Radovan Kaluža, dítě své doby

Už nějakou dobu přemýšlím, jak pojmenovat či popsat tu exotománii českého internetu. Michal Kašpárek si pustil film o Radovanu Kalužovi a poté to formuloval - výborně:

Za druhé: buduje svoje sebevědomí na zvrácených pilířích. Kdo z nás ale ne? Typový domek za Ostravou, zelinkavá audina a firma pokutovaná Úřadem na ochranu osobních údajů kvůli rozesílání spamu působí buransky. Jenže čím jste se v posledním roce mohli pochlubit vy? Novým autem v důstojnější barvě? Horským kolem? Pěknou dovolenou? Některým z nás se možná podařilo rozpohybovat dítě, kterému doktoři prorokovali osud ležáka, vytáhnout kamaráda z drog nebo vymoci spravedlnost pro někoho, kdo se stal obětí zlé vůle. Většina ale hraje ten samý krysí závod co Kaluža. Jen dostali hezčí ceny.

Poslední výtka internetové prokuratury: Kaluža se chlubí vysokoškolským titulem, aniž zvládne poskládat delší souvětí. Bodejť by se ale nečepýřil! Vždyť o generaci dřív by byl rád za učňák s maturitou. Mgr. Kaluža je nevinným produktem takzvané vzdělanostní společnosti, která obrátila heslo padesátých let „intelektuálové do výroby“ a duševně neobdařeným lidem bere pět až deset let života téměř povinným „zvyšováním kvalifikace“ ve školách. Kalužové s magistry, různí úředníčci s MBA a hejtmani s doktoráty ze slovenských okresních škol, to jsou jen děti doby.

Čemu se smějete? Sami sobě se smějete...

Michal Kašpárek (na Finmagu): Mgr. Radovan Kaluža aneb Kurvasyncizdarjakcyp