Instead, let’s gather the moles in interplanetary space. Gravitational attraction would pull them into a sphere. Meat doesn’t compress very well, so it would only undergo a little bit of gravitational contraction, and we’d end up with a mole planet a bit larger than the moon.Český čtenář si za domácí úkol může modifikovat výpočet a úvahu pro mol molů (pár věcí bude jinak).
What would happen if you tried to hit a baseball pitched at 90% the speed of light?
The answer turns out to be “a lot of things”, and they all happen very quickly, and it doesn’t end well for the batter (or the pitcher). (...)
The ball is going so fast that everything else is practically stationary. Even the molecules in the air are stationary. Air molecules vibrate back and forth at a few hundred miles per hour, but the ball is moving through them at 600 million miles per hour. This means that as far as the ball is concerned, they’re just hanging there, frozen.
The ideas of aerodynamics don’t apply here. Normally, air would flow around anything moving through it. But the air molecules in front of this ball don’t have time to be jostled out of the way. The ball smacks into them hard that the atoms in the air molecules actually fuse with the atoms in the ball’s surface. Each collision releases a burst of gamma rays and scattered.particles. (...)
(...) když příslušným teploměrem změřím teplotu nějakého předmětu, je naměřená hodnota s 50% pravděpodobností přesná na plusminus jednu desetinu. Na 95% je přesná na plusminus dvě desetiny. A prakticky (nerovná se zcela) jistě je přesná na plusminus tři desetiny. A čím vícekráte něco tímto teploměrem změřím, tím více se kumulativní výsledek blíží realitě - ale nikdy není absolutně přesný.
A údajně právě takto Carl Friedrich Gauss normální rozložení, jež od té doby nese jeho jméno, objevil. Zpracovával geodetická měření a zjistil, že totéž měření dá pokaždé lehce jiné hodnoty - a že tyto hodnoty, byť na pohled náhodné, lze popsat matematickou funkcí. A ta matematická funkce nám umožňuje najít řád tam, kde byl zdánlivý chaos, a tak přiřadit míru přesnosti něčemu, co už ze samotné povahy reality úplně přesně zjistit nelze.
Ale proč se realita chová takhle blbě? Proč není možné prostě změřit například vzdálenost x přesně ale jen "přesně plusminus"? K tomu se ještě vrátím.
In a paper published online on Thursday in Science Translational Medicine, Robert Farra and his colleagues described the first clinical trial of an implanted microchip that delivers medicine. Dr Farra is the president of the aptly named MicroCHIPS, a firm in Massachusetts that hopes to transform the way that patients receive drugs. Many patients fail to take their medicine as prescribed, a problem that will grow worse as chronic disease becomes more common. An implanted device would ensure that delinquent patients take their medicine without even realising it.
In this first trial, Dr Farra tested microchips in eight women with osteoporosis. Each chip had 20 tiny reservoirs filled with a drug usually delivered by injection. Each reservoir was covered with a thin membrane that would melt when an electric current was applied, releasing the drug into the body. The idea was to wirelessly program the chip to release a dose from one reservoir each day for 20 days. Implanted in each woman’s abdomen, the foreign gadget prompted the body to form a fibrous capsule around it. But the chip nevertheless seemed to work, releasing the drugs, which then penetrated the capsule and moved into the bloodstream.
“Yesterday, our scientists stopped drilling at the depth of 3,768 meters and reached the surface of the sub-glacial lake,” the source said.A jestli ne, provrtají se brzy:
Russian scientists are racing to beat US and UK rivals and be first to drill into an Antarctic sub-glacial lake.Ve správné sci-fi by teď následovalo známé schéma. Z jezera, uzavřeného po čtrnáct milionů let, vyleze děsivý mikro- či dokonce makro-organismus a všechny nás zkusí sežrat, dokud to nedá do pořádku Tom Cruise nebo tak někdo.
(...)
Scientists are racing against the fast-approaching bitter cold and total darkness of Antarctic winter.
However, Prof John Priscu, who is in touch with the Russian researchers, told BBC News: "They are very, very close."
 |
| Obrázek: Russian Drill Penetrates 14-Million-Year-Old Antarctic Lake, Wired UK |
Rozmnožování úhoře bylo dlouhá léta tajemstvím a úplné objasnění jeho rozmnožovacího cyklu (pokud o něm vůbec můžeme hovořit) trvalo desítky let. (...) Dospělí úhoři žijí z větší části ve sladkých vodách. Zatímco samci většinou zůstávají v ústí řek a dorůstají obvykle jen kolem 40 cm, samice táhnou hluboko do vnitrozemí, kde dorůstají mnohem větších rozměrů, často i přes 1 m. Po dosažení pohlavní dospělosti se ryby vydávají na dlouhou cestu k vzdáleným trdlištím, která se nacházejí v (...) Sargasovém moři. (...) Během migrace mění úhoř zbarvení – hřbet ztmavne až skoro do černa zatímco boky jsou stříbřité. Dostaví se i další změny. Zvětší se velikost očí, změní tvar prsních ploutví, kůže tloustne, střevo přestává pracovat a dochází k uzavření řitního otvoru. Zároveň dochází k tvorbě vaječníků. Migrace na trdliště vzdálené téměř 7 000 km trvá asi 1,5 roku. Ryby během ní ztratí značnou část své hmotnosti, protože cestou nepřijímají potravu. K výtěru dochází ve vodním sloupci v hloubce 150 – 600 m nad šestikilometrovou hlubinou. Ryby po něm hynou. (...) Z jiker se líhnou drobné průsvitné larvy mající tvar vrbového listu. Ty jsou zčásti unášeny Golfským proudem, zčásti aktivně plavou k břehům Evropy, kterých dosáhnou zhruba po 2,5 letech. Mezitím dorostou do délky 75 – 80 mm. V mělkých pobřežních mořích se pak listovité larvy mění v tenké „sklovité“ úhoříky. Během této složité přeměny nepřijímají potravu, jejich délka se zkracuje asi na 60 – 65 mm a hmotnost se výrazně sníží. Následují další změny, obnovuje se příjem potravy a postupně nastupuje pigmentace (zbarvování) těla. V tomto stadiu se malí úhoříci dostávají v obrovských hejnech do ústí evropských řek a nastupují migraci proti jejich proudu.Nač potřebujeme mimozemšťany, když tu je úhoř? (A citovanou pasáží výčet jeho pozoruhodností zdaleka nekončí.)
Orexin A is a promising candidate to become a "sleep replacement" drug. For decades, stimulants have been used to combat sleepiness, but they can be addictive and often have side effects, including raising blood pressure or causing mood swings. The military, for example, administers amphetamines to pilots flying long distances (...) The monkeys were deprived of sleep for 30 to 36 hours and then given either orexin A or a saline placebo before taking standard cognitive tests. The monkeys given orexin A in a nasal spray scored about the same as alert monkeys, while the saline-control group was severely impaired.
Selský rozum, řecká filosofie a židovsko-křesťanská teologie nás nabádají, že vesmír nemohl vzniknout jen tak z ničeho. Věřící proto často argumentují, že na počátku muselo stát jedinečné creatio ex nihilo, jehož původcem byl bůh; nelámou si příliš hlavu s kruhovou povahou tohoto "důkazu", protože v teologii se dá přece důsledným překrucováním vylhat úplně ze všeho. Jak už to ale s běžnými intuicemi bývá, dostala se i ta o ex nihilo nihil fit do rozporu s poznatky současné vědy, přesněji řečeno fyziky a kosmologie. Vesmír totiž opravdu vzniknul z "ničeho" před 13,75 ± 0,17 miliardami let při událostech Velkého třesku. Otázkou zůstává, co to vlastně "nic" je. Moderní fyzika ukazuje, že naše intuitivní chápání tohoto klíčového pojmu bylo po celou dobu zmatené a nevědecké.Tvrdý dále cituje z rozhovoru Samuela Harrise s Kraussem, kde fyzik říká:
„Modern science has made the something-from-nothing debate irrelevant. It has changed completely our conception of the very words "something" and "nothing". Empirical discoveries continue to tell us that the Universe is the way it is, whether we like it or not (...)“Kdekoli se dnes fyzika snaží prodrat blíž k pochopení podstaty světa, pohybuje se už výhradně terénem zcela cizím intuici a názorným představám. A lepší to zřejmě nebude. Atom není maličká sluneční soustava, vnitřek protonu není maličký atom a kvantové vakuum není „nic“. Modern science (...) has changed completely our conception of the very words "something" and "nothing" - ano, ale také zúžila význam slova „our“ v citované větě. Hlubší porozumění světu dnes delegujeme nečetným specialistům. Odtud zájem o náhražky všeho druhu. Věda jej mimoděk, paradoxně a nevyhnutelně spíš generuje než potlačuje. (Což se Filipu Tvrdému extrémně nelíbí.)
