Dům v zemi houštinaté

ZIMOHRÁDEK stojí v zemi houštinaté, v zemi pontské, snad na jakémsi ostrově, snad v jakémsi moři. Je ze země tak krásné, že si přejeme, aby se nám o ní zdálo. Zimohrádek je vidina... Zimohrádek znamená přistávat u zemí, které nikdo nespatřil, přistávat u vymyšlených zemí, aby ty země mohly být skutečné.
—Ivan Wernisch

Jedna ze zásadních knih české poezie právě vyšla jako e-book v nakladatelství Petrov, prodává ji např. Kosmas. Znám ji dlouho, jsme s tou sbírkou prakticky vrstevníci, ale teprve dnes jsem si díky eseji Pavla Kotrly uvědomil souvislost zimohrádek/letohrádek.

Mimochodem — číst poezii na čtečce? Já říkám: proč ne.

Král nebyl nikdy volen na celý život. Každý rok se musel podrobit zkoušce zvané rádžasúja, obřadu královské korunovace, aby dokázal, že je hoden svůj úřad zastávat. Vždy se našel někdo,kdo byl připraven ho vyzvat, a starý rádža musel během tohoto rituálu obhájit svou moc úspěšným nájezdem a porazit svého protivníka v kostkách. Pakliže prohrál, odebral se do vyhnanství v lese, ale obvykle se vrátil a vyzval svého protivníka na další rádžasúju. Nestabilita indického království měla tak hluboké kořeny, že podle raného manuálu, věnovaného státnictví, byl králův nepřítel základní součástí státu.

Karen Armstrongová: Velká transformace, str. 34

Konrád Heiden, který před svým odchodem do exilu roku 1933 podrobně Hitlera studoval přibližně deset let, nám zanechal pozoruhodnou studii Hitlera na jeho cestě k vůdcovství: „Hitler vyjadřoval s neomylnou jistotou nevypověditelnou paniku mas čelících neviditelnému nepříteli a dále tento bezejmennný přízrak pojmenoval. Byl čistým fragmentem moderního masového ducha, neposkvrněného jakýmikoli osobními vlastnostmi. Nebylo se třeba ptát, jakými schopnostmi si podrobil masy, on si je nepodrobil, on je ztělesňoval a představoval. Jeho projevy jsou sny tohoto masového ducha. Jsou chaotické, plné rozporů, pokud jsou jejich slova brána doslovně, často právě tak nesmyslné jako sny bývají, a přece nabité hlubším významem. Vulgární urážky, fádní vtipkování se střídá s velkohubými, někdy přepjatými frázemi. Jeho projevy vždy začínají hlubokým pesimismem a končí rozradostněným spasením, triumfálním, šťastným koncem. Často je lze popřít rozumem, ale ony se odvolávají na daleko silnější logiku podvědomí, na niž je každé popírání krátké. Hitler promlouvá k nevypověditelné hrůze moderní masy a k bezejmennému strachu, který pojmenoval. To z něj činí největšího masového řečníka masového věku.“ // Bez tohoto publika Hitler připomínal Heidenovi prapor v bezvětří, visící schlíple na stožáru (…)

Michael Burleigh: Nové dějiny Třetí říše, str. 86

Simon Urban: Plán N

„(…) Lidstvo by mělo konečně uklidit všechny své utopie do knihoven."

„Někteří je tam uklízejí,“ podotkl Wegener tiše, „ale jejich děti je zase vytahují ven.“

Simon Urban: Plán N (a moje recenze na Goodreads)

Alan Hollinghurst: Linie krásy

Chodník už místy uschl, ale nebe vypadalo hrozivě a hnaly se po něm mraky. Vysoké bílé fasády tlumeně zářily. Napadlo ho, že test bude pozitivní. (...) Zkoušel si tu hrůzu rozumově vymluvit, ale její vábení bylo příliš originální a silné. Skrývala se v jeho nitru, ale i okolní svět, zaparkovaná auta, projíždějící taxík, kostekní věž za stromy byly jiné, jakoby obnažené. Nick si připadal jako v rauši, jen bez onoho vědomí, že je to jen hra. Motorkář odnaproti vydusal ze dveří a začal se věnovat svému stroji. Nick se na něj zadíval a pak pohled odvrátil v žalu, který se ho zmocnil, zaléval ho a vyděloval. Ten člověk pro něj nemohl udělat vůbec nic. Ani nikdo z jeho přátel ho nezachrání. Přišel čas a oni se tu zprávu dověděli tam, kde zrovna byli, v určitém okamžiku svého denního rozvrhu, který pokračoval i pak.

Moje recenze na Goodreads: Linie krásy

„...mají všeobecný přehled zouváku na fusekle“

Štefan Švec dosti brutálně recenzuje Sedláčkovu Ekonomii dobra a zla:

Je-li Tomáš Sedláček hvězdou mezi ekonomy, členem NERVu a hlavním makroekonomickým stratégem ČSOB, musí se intelektuální úroveň ostatních ekonomů pohybovat někde mezi Ivetou Bartošovou a planktonem.

Štefan Švec, Britské listy: Jsou ekonomové podlidi?

Pokus o malý český postmoderní skandál

Jan Stern tvrdí, že sedm knížek jeho esejů je jedna velká parodie.

Neměl jsem žádnou velkou vzdělanostní základnu, ale rozhodl jsem se, že splácám něco z toho, co jsem pochytil na fakultě o teorii médií a přidám něco psychoanalytického.

Řekl bych, že je zralý na psychoanalýzu. (A každý, kdo ty knížky bral jako vědu, kdo ostatně bere celou jejich tematiku jako vědu, by se měl dát vyšetřit taky. Což nemění nic na tom, že to je dobré čtení.) Ostatně, existuje ten člověk vůbec? A záleží na tom?

Rozhovor Bohumila Kartouse s Janem Sternem, Britské listy: Byl to jeden velký vtip. Ale neomlouvám se

Tvrdá data v médiích

Příručka datové žurnalistiky je tady! Na webu celá k přečtení, na papíře a jako e-book ji záhy vydá O'Reilly. Vypadá to dost elementárně, tedy doporučuji nejen profíkům, ale každému, kdo nechce, aby ho/ji média vodila za nos.

Další knížka o podnikání a startupech, tentokrát LinkedIn

Dnes vychází knížka The Start-Up of You: Adapt to the Future, Invest in Yourself, and Transform Your Career, pod níž jsou podepsáni spoluzakladatel LinkedIn Reid Hoffman a „sériový podnikatel“ Ben Casnocha. Ještě jsem to pochopitelně nečetl, takže nevím, zda to bude zajímavá věc, nebo standardní podnikatelsko-optimistický blábol. Šance jsou, myslím, tak půl na půl. Ukázku z textu přináší dnes Al-Jazeera.

The best way to strengthen a relationship is to do something for another person. But how? Here's a good example. When Jack Dorsey was co-founding Square - the mobile-payments company - he had loads of investor interest. Digg and Milk founder Kevin Rose had seen a prototype of the Square device and immediately realised the potential. When he asked Jack whether there was room for another person to join the initial funding round, Jack told him it was full. But Kevin still wanted to be helpful. He noticed that Square didn't have a demo on its website showing how the device worked. So he put together a high-definition video and then showed it to Jack. Impressed, Jack turned around and invited Kevin to invest in the Series A round of financing.

To be truly helpful, as Kevin was, you need to have a sense of your friend's values and priorities. What keeps him up at 2 AM? What are his talents? His challenges? Once you understand his needs, think about offering him a small gift. A small gift is something that's easy for you to give, unique to the relationship, and unusually helpful for the other person. Classic small gifts include relevant information, introductions, and advice. A really expensive big gift is actually counterproductive - it can feel like a bribe. When deciding what to give, reflect on your unique experiences and capabilities. What might you have that the other person does not?

Mňo, jak říkají Amíci, to není zrovna raketová věda, že? Ale uvidíme.

Knížka má svou webovou stránku.

David Evans: Introduction to Computing

Učebnice pokrývající základy computer science. Na první prolistování vypadá moc dobře a je zdarma ke stažení pod CC licencí. Líbí se mi na ní hlavně šířka záběru: je tam víceméně všechno, co by měl pro začátek vědět každý, kdo to s počítači myslí vážně. Doporučuji svým studentům a nejen jim.

Velká kniha příběhů pro 21. století (by Neil Gaiman a Al Sarrantonio, Eds.)

Přečetl jsem a napsal recenzi na Goodreads. Tři hvězdičky z pěti.

Nejlepší povídku sborníku napsal sám Gaiman. Když se tohle stane, zasluhuje editor antologie pochvalu, nebo spíš naopak? Povídka se jmenuje Pravda je jeskyně v černých horách a je skvělá, ostrá jako nůž na hřbetu ruky v mrazivém ránu. Další dvě opravdu výborné jsou předposlední a poslední povídka antologie, obě od autorů, o nichž jsem nikdy neslyšel: První let McCauleyho Bellerophonu od Elizabeth Hund a Na ďáblově schodišti, kterou napsal Joe Hill.

Přitom jsem zakopl o plné texty zmíněných dvou nejlepších povídek v angličtině:

• The Truth is a Cave in the Black Mountains by Neil Gaiman
• The Maiden Flight of McCauley’s Bellerophon by Elizabeth Hand
• a ještě The Devil on the Staircase by Joe Hill (jen ukázka, ne celý text - a jak vidíte, český název je kdovíproč nepřesným překladem anglického).

Tři zajímavé knihy o Íránu

Shlédnutí filmu Rozchod Nadera a Simin ve mně probudilo zájem o současný Írán. Stáhl jsem z Amazonu asi dvacet ukázek a sítem prošly tři knihy pro Kindle, které se mi zdají být dobré:

• The Ayatollah Begs to Differ: The Paradox of Modern Iran by Hooman Majd; tu jsem už koupil a začínám číst, živě napsaný pohled Íránce, který vyrostl a žije v USA, má tedy pochopení pro obě kultury a dovede mezi nimi - aspoň se mi to tak jeví - dobře tlumočit.
• Understanding Iran by William R. Polk; trochu akademické, ale tím pádem taky precizní.
• Drinking Arak Off an Ayatollah's Beard: A Journey Through the Inside-Out Worlds of Iran and Afghanistan by Nicholas Jubber; cestopis.

Inside Apple (by Adam Lashinsky)

Tahle knížka teď asi na pár dní přitáhne pozornost IT světa, než ji nahradí jiná senzace.

Apple, Lashinsky revealed to me when he came into our New York City studio earlier this week, is organized like a terrorist cell. It’s a “closed caste system”, he explained, in which a few hand picked elites like Tim Cook and Scott Forstall collectively run the company without any input from ordinary employees. Apple encourages anything but an open or friendly culture, Lashinsky explained

Obsáhlou ukázku z Inside Apple: How America's Most Admired — and Secretive — Company Really Works si můžete přečíst na webu časopisu Fortune.

Nejlepší knihy roku podle čtenářů serveru iLiteratura

1. Eco: Pražský hřbitov
2. Houellebecq: Mapa a území 
3. Balabán: Romány a novely;  Cunningham: Za soumraku;  Hejzlarová, Hejzlar: Na řece

A pak je tam dlouhý seznam dalších titulů (někdy i zajímavějších, i když tato volba rozhodně není špatná). Nejlepší knihou „vůbec“ je podle téhož hlasování Sto roků samoty a Kafka na pobřeží.

Někdy prostě prší (napsal Michel Faber)

Přečetl jsem a napsal recenzi na Goodreads. Pět hvězdiček, výborná knížka, výborný překlad Viktora Janiše.

Svou prvotinu vydal Faber až v osmatřiceti letech, což jste asi už slyšeli, začíná tím každý jeho medailonek. K nám se dostala se zpožděním dalších třinácti let. Je to sice škoda, ale téhle literatuře čas neublíží. Sbírku tvoří patnáct povídek, jež sdílejí podivuhodnou vlastnost: zapamatujete si je. Mají logiku, mají pointu, emocionálně vás zasáhnou. Odpovídají Hemingwayově poučce: povídka je jako ledovec, devět desetin z ní má tvořit to, co vůbec nebylo napsáno, ale autor to věděl. Z Faberových povídek je vám jasné, že vždy jde o malý výřez z velkého obrazu, který by autor dovedl namalovat, kdyby se pro to rozhodl.

Pronásledování obchodního cestujícího

Už hodně dlouho jsem si neobjednal v zahraničí papírovou knížku, dávám přednost e-bookům, ale tahle pro Kindle není, takže místo bitů projednou zas přijdou atomy.

[In Pursuit of the Traveling Salesman: Mathematics at the Limits of Computation by William J. Cook.]

Kvantové vakuum není jen lepší slovo pro „nic“

Filip Tvrdý mě opakovaně vytáčí a zároveň nutí přemýšlet; myslím, že z jeho hlediska jsem vysloveně ideálním čtenářem, protože přesně ty dva účinky jsou to, oč svým blogem Massive Error usiluje. Nepřehlédněte jeho doporučení knihy Lawrence M. Krausse A Universe from Nothing: Why There Is Something Rather Than Nothing, která se za několik dnů začne prodávat (i pro Kindle). Filip Tvrdý píše:

Selský rozum, řecká filosofie a židovsko-křesťanská teologie nás nabádají, že vesmír nemohl vzniknout jen tak z ničeho. Věřící proto často argumentují, že na počátku muselo stát jedinečné creatio ex nihilo, jehož původcem byl bůh; nelámou si příliš hlavu s kruhovou povahou tohoto "důkazu", protože v teologii se dá přece důsledným překrucováním vylhat úplně ze všeho. Jak už to ale s běžnými intuicemi bývá, dostala se i ta o ex nihilo nihil fit do rozporu s poznatky současné vědy, přesněji řečeno fyziky a kosmologie. Vesmír totiž opravdu vzniknul z "ničeho" před 13,75 ± 0,17 miliardami let při událostech Velkého třesku. Otázkou zůstává, co to vlastně "nic" je. Moderní fyzika ukazuje, že naše intuitivní chápání tohoto klíčového pojmu bylo po celou dobu zmatené a nevědecké.

Tvrdý dále cituje z rozhovoru Samuela Harrise s Kraussem, kde fyzik říká:

„Modern science has made the something-from-nothing debate irrelevant. It has changed completely our conception of the very words "something" and "nothing". Empirical discoveries continue to tell us that the Universe is the way it is, whether we like it or not (...)“

Kdekoli se dnes fyzika snaží prodrat blíž k pochopení podstaty světa, pohybuje se už výhradně terénem zcela cizím intuici a názorným představám. A lepší to zřejmě nebude. Atom není maličká sluneční soustava, vnitřek protonu není maličký atom a kvantové vakuum není „nic“. Modern science (...) has changed completely our conception of the very words "something" and "nothing" - ano, ale také zúžila význam slova „our“ v citované větě. Hlubší porozumění světu dnes delegujeme nečetným specialistům. Odtud zájem o náhražky všeho druhu. Věda jej mimoděk, paradoxně a nevyhnutelně spíš generuje než potlačuje. (Což se Filipu Tvrdému extrémně nelíbí.)

Boxer, brouk (by Ned Beauman)

Tohle vypadá slibně:

21. století: Nenápadný sběratel nacistických kuriozit Kevin Broom, trpící vzácnou nemocí a nejraději komunikující přes chat, najde mrtvolu soukromého detektiva a dopis od Adolfa Hitlera ze 4. října 1936 adresovaný jakémusi Philipu Erskinovi...

(Ned Beauman: Boxer, brouk. Přeložili David Záleský a Markéta Záleská. Euromedia-Odeon, Praha, 2010, 234 s.)

Jen mě mate to vročení 2010, nepamatuju se, že bych tu knihu někdy někde viděl.