Konrád Heiden, který před svým odchodem do exilu roku 1933 podrobně Hitlera studoval přibližně deset let, nám zanechal pozoruhodnou studii Hitlera na jeho cestě k vůdcovství: „Hitler vyjadřoval s neomylnou jistotou nevypověditelnou paniku mas čelících neviditelnému nepříteli a dále tento bezejmennný přízrak pojmenoval. Byl čistým fragmentem moderního masového ducha, neposkvrněného jakýmikoli osobními vlastnostmi. Nebylo se třeba ptát, jakými schopnostmi si podrobil masy, on si je nepodrobil, on je ztělesňoval a představoval. Jeho projevy jsou sny tohoto masového ducha. Jsou chaotické, plné rozporů, pokud jsou jejich slova brána doslovně, často právě tak nesmyslné jako sny bývají, a přece nabité hlubším významem. Vulgární urážky, fádní vtipkování se střídá s velkohubými, někdy přepjatými frázemi. Jeho projevy vždy začínají hlubokým pesimismem a končí rozradostněným spasením, triumfálním, šťastným koncem. Často je lze popřít rozumem, ale ony se odvolávají na daleko silnější logiku podvědomí, na niž je každé popírání krátké. Hitler promlouvá k nevypověditelné hrůze moderní masy a k bezejmennému strachu, který pojmenoval. To z něj činí největšího masového řečníka masového věku.“ // Bez tohoto publika Hitler připomínal Heidenovi prapor v bezvětří, visící schlíple na stožáru (…)

Michael Burleigh: Nové dějiny Třetí říše, str. 86