Konrád Heiden, který před svým odchodem do exilu roku 1933 podrobně Hitlera studoval přibližně deset let, nám zanechal pozoruhodnou studii Hitlera na jeho cestě k vůdcovství: „Hitler vyjadřoval s neomylnou jistotou nevypověditelnou paniku mas čelících neviditelnému nepříteli a dále tento bezejmennný přízrak pojmenoval. Byl čistým fragmentem moderního masového ducha, neposkvrněného jakýmikoli osobními vlastnostmi. Nebylo se třeba ptát, jakými schopnostmi si podrobil masy, on si je nepodrobil, on je ztělesňoval a představoval. Jeho projevy jsou sny tohoto masového ducha. Jsou chaotické, plné rozporů, pokud jsou jejich slova brána doslovně, často právě tak nesmyslné jako sny bývají, a přece nabité hlubším významem. Vulgární urážky, fádní vtipkování se střídá s velkohubými, někdy přepjatými frázemi. Jeho projevy vždy začínají hlubokým pesimismem a končí rozradostněným spasením, triumfálním, šťastným koncem. Často je lze popřít rozumem, ale ony se odvolávají na daleko silnější logiku podvědomí, na niž je každé popírání krátké. Hitler promlouvá k nevypověditelné hrůze moderní masy a k bezejmennému strachu, který pojmenoval. To z něj činí největšího masového řečníka masového věku.“ // Bez tohoto publika Hitler připomínal Heidenovi prapor v bezvětří, visící schlíple na stožáru (…)

Michael Burleigh: Nové dějiny Třetí říše, str. 86

Godin: Budete souzeni, nebo ignorováni

Those are pretty much the only two choices.

Being judged is uncomfortable. Snap judgments, prejudices, misinformation... all of these, combined with not enough time (how could there be) to truly know you, means that you will inevitably be misjudged, underestimated (or overestimated) and unfairly rejected.

The alternative, of course, is much safer. To be ignored.

Up to you.

Seth's Blog: You will be judged (or you will be ignored)

Pokus o malý český postmoderní skandál

Jan Stern tvrdí, že sedm knížek jeho esejů je jedna velká parodie.

Neměl jsem žádnou velkou vzdělanostní základnu, ale rozhodl jsem se, že splácám něco z toho, co jsem pochytil na fakultě o teorii médií a přidám něco psychoanalytického.

Řekl bych, že je zralý na psychoanalýzu. (A každý, kdo ty knížky bral jako vědu, kdo ostatně bere celou jejich tematiku jako vědu, by se měl dát vyšetřit taky. Což nemění nic na tom, že to je dobré čtení.) Ostatně, existuje ten člověk vůbec? A záleží na tom?

Rozhovor Bohumila Kartouse s Janem Sternem, Britské listy: Byl to jeden velký vtip. Ale neomlouvám se

Seth Godin o metrikách

The point isn't that the list is crooked and unfair (though it is). It measures how good you are at getting on the list (...)

Je docela těžké najít metriku, která tuhle vlastnost nemá. Vaše IQ ukazuje, jak dobří jste v IQ testech — nic míň, nic víc. Vaše známky ve škole měří to, jak dobří jste v dovednosti dostat dobré známky. Hodnota akcií může, přinejmenším krátkodobě, měřit to, jak tvořivá je firma při práci s účetnictvím a jaký dojem dokáže udělat na analytiky. Návštěvnost vašich webových stránek... jasné, že?

A useful metric is both accurate (in that it measures what it says it measures) and aligned with your goals. Making your numbers go up (any numbers--your bmi, your blood sugar, your customer service ratings) is pointless if the numbers aren't related to why you went to work this morning.

Seth Godin: Avoiding False Metrics

Životní cyklus pracovní noci

Úplně přesně. Mám to tak do puntíku. Co vy?

PhD Comics

Nebezpečná metoda (A Dangerous Method)

Člověk nemůže tvrdit, že nebyl varován: věděl, že jde na víceméně osvětový film a Jungovi a Freudovi a Nebezpečná metoda skutečně je víceméně osvětový film o Jungovi a Freudovi. Knižní předloha a scénář se drží historických faktů, takže se valná část toho, co je ve filmu k vidění, „doopravdy stala“. To nebývá metoda na napínavý film, pokud nejde aspoň o Pearl Harbor nebo Apollo 13, což tento případ rozhodně není. Tady jde hlavně o to, že hranice mezi psychiatrem a jeho pacientem bývá poněkud mlhavá a že může být (smím-li to tak říci) poněkud zvlhčená různými tělními tekutinami. Na pozadí Jungova románku s pacientkou (a budoucí analytičkou), která měla ráda to, čemu se tehdy ještě neříkalo spanking, se odehrává historie, konkrétně známý rozkol mezi Freudem a Jungem, jenž výrazně poznamenal vývoj psychologických a psychiatrických směrů na pár desítek let (a vlastně dodnes). Je to pěkné, je to poklidné, je to nuda, trochu to rozhýbe jen Otto Gross (také historická postava), cynik, smažka a Jungův pacient, jenž má nad svým terapeutem jasně navrch. Několik momentů tam bylo nečekaně k smíchu (třeba Jungův bezděčný pokus sníst oběd celé početné Freudově rodině, anebo Freudova poznámka na palubě lodi během příjezdu do New Yorku: „Jestlipak tuší, jaký mor jim to vezeme?“). Celkem ale vůbec nic, co by se vnutilo do hlavy k zapamatování. Jedním uchem tam, druhým ven.

Geniální postřeh o inovacích

Nemám rád slovo „inovace“, stejně jako „kreativita“ nebo „startup“. Ty pojmy samy o sobě jsou v pořádku, rituální užívání těch slov ne. Tohle je jedná z mála výjimek, kde se to innovation používá správně a přiléhavě. Ani ne dvouminutové video, které vám může změnit pohled na svět. Vážně.

Slovo „geniální“ ostatně taky nemám rád.

Lépe než špatně je pořád ještě špatně

Chybami se člověk sice učí, ale špatně, říká Marek Prokop.

(...) Když vidím špatný příklad, hned mne napadne to udělat lépe. V tomhle oboru jsou jen špatné weby, udělám jeden lépe. O tamtom jsou jen špatné články, napíšu lepší. Jenže uděláte-li něco lépe než špatně, bude to… ehm, jak to říct… lépe než špatné a ani o fous lepší.

Proto mám raději dobré příklady a nejraději se učím z těch nejlepších. Jedině tím, že vylepším nejlepší, mohu vytvořit to nejlepší.

Jedna zábavná představa regulace trhu

Fortunately, humans are excellent adapters. By the time things reached a dystopic climax, we were already comfortable with that.

Spokojenost se životem je subjektivní faktor, ne objektivní

"Life is 10% of What Happens to Me and 90% of How I React to It". Následují (na můj vkus trochu moc) sladké a manipulativní řeči, ale ten výrok je (na sto procent :) pravdivý.

Seth Godin o životě s potížemi

Je to krátký text a stál by za ocitování celý, ale podstata věci je tahle:

(...) Pain is part of work. And it leads to two mistakes.

The notion that you can trade your way out of pain.

(...)The truth is that pain is everywhere, in every project and in every relationship and in every job. Wandering from one to another merely wastes your energy.

The other choice, though, is:

Embracing your current pain and avoiding newer, unknown pains.

This is precisely the opposite mistake. This leads to paralysis. Falling in love with the pain you've got as a way of avoiding unknown future pains gets you stuck, wasting your potential.

As usual, when confronted with two obvious choices, it's the third choice that pays.