Patrick Zandl vysvětluje, proč má profesionální žurnalistika smysl:
Naletěli jste. I po doktorátu na FELu, titulu inženýra či alespoň dvou naprogramovaných frameworcích jste naletěli na ten nejstarší trik všech vlád: rozděluj a panuj.Nikola Bornová aka @tlamiczka zas zdůvodňuje, proč je opravdu trapné pořádat na odborných konferencích body painting:
Aby se nám tohle nestávalo, potřebujeme novináře. Dobré novináře. Ty, kteří kriticky zanalyzují, vyzdrojují, ověřují. Kteří dělají svou práci. I proto potřebujeme vymyslet, jak jim zaplatit, aby ti dobří neodcházeli mimo branži. Potřebujeme je stejně, jako dobré doktory, dobré programátory, dobré horníky.
A také potřebujeme být ochotni je poslouchat i přes to, že někdy nesouhlasíme, někdy se díváme do jiného obrazu světa, než jaký bychom chtěli vidět.
Potřebujeme obnovit své humanitní elity. Potřebujeme vědomí různorodosti. Ne fanatismus.
(...) jako pokus připomenout mužským čtenářům (i některým ženským), že opravdu existuje víc úhlů pohledu než ten jejich. A že když jsme na něco zvyklí, tak to nemusí znamenat, že je to úplně ok a super.Saša Uhlová v Deníku Referendum a Marek Picha aka @tracnik se vracejí, každý úplně jinak, k výbušnému komentáři Romana Jocha (tomu, který ho stál místo). Píchova analýza je skvělou ukázkou, jak se má číst a přemýšlet. Povinná četba!
Čtyři výborné články. V každém z nich (snad kromě toho Pichova, který je tak logicky neprůstřelný, že k němu opravdu těžko něco dodat) najdu leccos, s čím nesouhlasím, ale právě proto se mi líbí.