Alan Hollinghurst: Linie krásy

Chodník už místy uschl, ale nebe vypadalo hrozivě a hnaly se po něm mraky. Vysoké bílé fasády tlumeně zářily. Napadlo ho, že test bude pozitivní. (...) Zkoušel si tu hrůzu rozumově vymluvit, ale její vábení bylo příliš originální a silné. Skrývala se v jeho nitru, ale i okolní svět, zaparkovaná auta, projíždějící taxík, kostekní věž za stromy byly jiné, jakoby obnažené. Nick si připadal jako v rauši, jen bez onoho vědomí, že je to jen hra. Motorkář odnaproti vydusal ze dveří a začal se věnovat svému stroji. Nick se na něj zadíval a pak pohled odvrátil v žalu, který se ho zmocnil, zaléval ho a vyděloval. Ten člověk pro něj nemohl udělat vůbec nic. Ani nikdo z jeho přátel ho nezachrání. Přišel čas a oni se tu zprávu dověděli tam, kde zrovna byli, v určitém okamžiku svého denního rozvrhu, který pokračoval i pak.

Moje recenze na Goodreads: Linie krásy