Knižní předlohu jsem pokládal za nezfilmovatelnou, což se potvrdilo. Autoři scénáře filmu Jeden musí z kola ven zjednodušili hlavní dějovou linku a škrtli většinu vedlejších, čímž dosáhli toho, že příběh sice ztratil velkou část svého kouzla, ale stále ještě zůstal v podstatě nesrozumitelný. Film je nutné pokládat za velmi nákladnou a koneckonců velmi pěknou ilustraci ke knize. Tak jej i posuzuji.
Atmosféra místa (převážně Londýn) a času (začátek sedmdesátých let) je podána velmi dobře, působivě. Méně to už platí o výletu do Budapešti, kterou scénáristé nahradili Brno (těšil jsem se na něj, ale stejně by si zahrálo jen maličký štěk). Špatná je dlouhá sekvence z Istanbulu (ten je tam zas místo Hong Kongu), zbytečná krev a především naivní způsob vyprávění. Kdo chce akci, ten se nedočká (kromě těch dvou podřezaných v Istanbulu); většinou tam jsou nějací lidé, kteří si povídají. Kdo to nečetl, ten si dost dlouho ani nezapamatuje, co to je za lidi, natož aby pochopil, co a proč si to povídají.
Pokud jde o postavy, povedlo se je většinou zobrazit až pozoruhodně blízko mé ideální čtenářské představě. Dokonalý je hlavně Bill Haydon, Control a (po troše váhání uznávám, že také) Jim Prideaux. Toby Esterhase a Connie Sachs jsou zjednodušeni do karikatury — Connie je až moc tlustá a neupravená, Toby je až moc úlisný středoevropský pingl. Ale pořád to sedí dobře. Vyslovenou karikaturou je Percy Alleline, ale dobře mu tak. Roy Bland je do počtu stejně jako v knize. Z démonické Ann je vidět málo, z Karly nic.
Váhám nad oběma hlavními klaďasy. Peter Guillam jako by románové předloze z oka vypadl, ale proč z něj — z prvoligového děvkaře — bylo potřeba udělat homosexuála? Pro děj to nemá žádný význam a pocitově to je hodně významná změna. A Smiley... také vypadá skoro přesně tak, jak má George Smiley vypadat, jen lépe, což je trochu potíž. Nemá bříško, nehrbí se, nečistí si brýle cípem kravaty, je až moc rozhodný, rychlý. Malý posun, ale posun. A bůhvíproč chodí plavat do nějakého jezírka.
Vizuálně to je pěkný film, možná vyhraje nějakou cenu, ale blockbuster z toho nikdy nebude. Nakonec žádná škoda, hrůza pomyslet, co by s museli s námětem udělat, aby to byl kasovní trhák. Mohlo to dopadnout jen jako paskvil nebo jako nuda, došlo na tu lepší možnost.
Líp bych to nenapsal, i když v detailech se různíme:
OdpovědětVymazatAtmosféra opravdu super, ačkoli třeba románový Cirkus je mnohem menší a nenápadnější než Inglis Barracks. Ale možná je to takhle realističtější, a rozhodně je nutno dát filmu, co jeho jest. Bez Brna jsem se obešel, rešerše le Carré dost odbyl.
Ad zmatení - i já měl spoludiváka přesvědčeného, že krtek byl Smiley.
Scéna s Connie byla z nejlepších (až na absurdně nereálné zjednodušení jejího vyprávění), Toby mi taky přišel dobře obsazený (jiná věc je ta strašná závěrečná konfrontace). Haydon asi OK, Bland v knížce aspoň je, tady ho nahradil kartónový vojácký ksicht v pozadí; Alleline divný a z některých úhlů moc podobný Tobymu. Lacon, ten ovšem potěšil. Guillam je absurdní cucák, dvojče Tarra (který ušel) vypadlé z Pirátů na vlnách; má to být čtyřicátník v krizi, i když by se nevešla.
Smileyho jsem si za naivního mlada představoval jako Cowleyho z Profesionálů, spíš britsky ušlechtile do morku kostí understatujícího než skromně obyčejného; postupně jsem se přešaltoval na inspektory Pištoru, Klubíčka a Vacátka/Boušeho – musím dokoukat Guinnesse v BBC. Oldman by mohl být krok v původním směru, ale dost mi vadil: ta absence afektu působí spíš sociopaticky; opilecká (?!) scéna vzpomínek na Karlu ani zdrcení z Ann se mi pranic nelíbily, vystižené ovšem bylo to jediné zvýšení hlasu.
Na blockbuster (v rámci omezení škatulky) je, obávám se z ohlasů i kadence propagační kanonády, zaděláno. Chápu nutnost osekání syžetu a některé obrazové zkratky fungovaly, ale po jednom dvou přepsáních scénáře se myslím dalo dosáhnout opravdového zfilmování, bez všech těch urážlivých nesmyslů, jež zjevně tvůrci pokládají v kasovním trháku za de rigeur: Istanbul – jak masakr, tak vztah(y) s Irinou; konflikt Tarr–Guillam (a jeho předvolání na vedení tak zbavené všeho žihadla); melodramata zmíněná výše; a co sakra mělo znamenat to zpřeházení začátku? Nebo Tarr u Smileyho opravdu byl flashback? Opakované zhlédnutí by mohlo stát za to, ale za cenu lístku ne.
Ano, Lacon skvělý. Na toho jsem zapomněl. Na postavě Smileyho se mi líbilo, co v knize je, ale vynikne lépe v tom filmovém zjednodušení: jak umí dokonale ignorovat pokus o změnu tématu v rozhovoru. Prostě říká a dělá svoje — absolutně klidně. Ano, to jediné zvýšení hlasu... přesné.
OdpovědětVymazatConnie: „I don't know about you George, but I'm feeling seriously underfucked!“ — to je prostě ona, zlatíčko...