Čím kdo zachází...

...tím také schází, říkala babička. Článek Andrewa Orlowského v El Reg o (asi bezvýznamné, ale rozhodně zábavné) „pirátské kopii Pirate Bay“ mne přivedl k téhle starší story. Oč jde: The Daily Mail otiskl bez souhlasu autorky fotku, kterou pořídila paní Alice Taylor. Což je manželka Coryho Doctorowa. Což je spisovatel sci-fi, jeden z hlavních autorů blogu Boing Boing a politický aktivista, dříve levicový, nyní zhruba v linii evropských pirátských stran (ne nutně v tomto pořadí, nevím, čím z toho je právě teď nejvíc).

Daily Mail požádal o svolení fotku otisknout, autorka odmítla, noviny to přesto udělaly (jméno autorky uvedly, honorář nezaplatily). Doctorow se namíchl a rozmázl to na Boing Boing. Některými čtenáři byl obviněn z pokrytectví: je-li proti copyrightu, proč se najednou rozčiluje? Některé části diskuse pod článkem jsou zajímavé a poukazují na rozpory alternativního post-copyrightového světa. Podstatnější než teoretický spor jsou však příklady, kdy čtenáři Corymu ukazují, že Boing Boing často dělá totéž, co ho naštvalo v chování The Daily Mail: vezme fotku, zmíní autora, zveřejní. Hranice fair use pro dnešní dobu nejsou očividně jasné ani nejslavnějším průkopníkům, což vlastně není kritika. Jen připomenutí, že doba je zmatená.

Andrew Orlowski, The Register: The Pirate Bay cries foul over Pirate Bay copycats
Jeremy Nicholl, The Russian Photos Blog: Boing!!! Cory Doctorow’s Daily Mail Copyright Clanger
Cory Doctorow, Boing Boing: Daily Mail rips off my wife's photo after asking permission and being turned down

Moredays - designový organizátor pro iOS a web

Organizátor života - protože on to není ani kalendář, ani úkolníček, ani poznámkový blok, ale tohle všechno a ještě leccos navíc - jménem Moredays je designově nejkrásnější soft tohoto typu, jaký jsem kdy viděl.

Vybízí k lehkosti, ke hravějšímu přístupu k životu. Vysloveně povzbuzuje, abyste si neoddělovali soukromý a pracovní život. Ideální diář pro člověka, který diáře nenávidí.

Vytvořil ho tým vedený Filipem Molčanem. Je mi líto, že ho asi nebudu používat. Stejně jako je mi občas líto, že nemám místo auta elektrokolo. Jestli jste svými zvyklostmi, závazky a kompatibilitami méně sešněrovaní než já, jděte do toho. Moredays je nativní aplikace pro iPad (brzy prý i pro iPhone) a zároveň webová aplikace. Dá se synchronizovat s Google (kalendář, mail, kontakty) a s Evernote, má propojení na sociální sítě. Ukazuje jednu z cest, kam se může ubírat soft na tabletech: základní funkčnost a hodně designu, ne naopak.

Večírek na konci světa

A takových apokalyptických party tou dobou bude...

Jaké je nejideálnější místo pro ohlášený konec světa? Přece protiatomový kryt. A kdo je nejidálnějším organizátorem téhle akce? Samozřejmě geekgirls z FAN BASE.

Jako fór dobrý, jen ve mně stále sílí obava, aby se někdo nerozhodl, že tomu konci světa trochu pomůže. Ať už v rozměru večírku, městské čtvrti nebo ještě větším. Protože - když stejně končí svět, tak co už. Novoroční ohňostroj také mnozí nedočkavci odpalují před půlnocí.

Konec světa by FAN BASE

Seth Godin o metrikách

The point isn't that the list is crooked and unfair (though it is). It measures how good you are at getting on the list (...)

Je docela těžké najít metriku, která tuhle vlastnost nemá. Vaše IQ ukazuje, jak dobří jste v IQ testech — nic míň, nic víc. Vaše známky ve škole měří to, jak dobří jste v dovednosti dostat dobré známky. Hodnota akcií může, přinejmenším krátkodobě, měřit to, jak tvořivá je firma při práci s účetnictvím a jaký dojem dokáže udělat na analytiky. Návštěvnost vašich webových stránek... jasné, že?

A useful metric is both accurate (in that it measures what it says it measures) and aligned with your goals. Making your numbers go up (any numbers--your bmi, your blood sugar, your customer service ratings) is pointless if the numbers aren't related to why you went to work this morning.

Seth Godin: Avoiding False Metrics

Metanota, klient Simplenote pro MacOS

Konečně někdo napsal pěkného klienta služby Simplenote pro MacOS. Autorem je Bogdan Farca z Rumunska, program se jmenuje Metanota, je jednoduchý a funguje. Což mu k vítězství v této kategorii zatím bohatě stačí :), kdo zná, ví, o čem mluvím.

Pět set mil, možná o trochu víc

Naprosto skvělá historka pro geeky, kterou uvádí Jason Kottke:

I was working in a job running the campus email system some years ago when I got a call from the chairman of the statistics department.

"We're having a problem sending email out of the department."

"What's the problem?" I asked.

"We can't send mail more than 500 miles," the chairman explained.

I choked on my latte. "Come again?"

"We can't send mail farther than 500 miles from here," he repeated. "A little bit more, actually. Call it 520 miles. But no farther."

Nepřehlédněte, že si musíte prokliknout link na začátku textu, abyste si mohli přečíst druhou půlku příběhu a pointu. Skvělé a jedinečné - LOL!

Kottke.org: "We can't send email more than 500 miles"

Takhle řeší potenciální spory opravdoví frajeři

Bravo, Seznam!

Seznam stranu chválí, že si vybrala pro inspiraci to nejlepší z českého internetu. Jak ale upřesnil výkonný ředitel společnosti Michal Feix, firma je připravena bránit autorská práva:

„V tomto konkrétním případě bych chtěl zdůraznit, že k žádnému zcizení kódu nebo našich databází ze strany Pirátské strany nedošlo, takže my v tuto chvíli nemáme žádnou ambici spouštět nějaké intergalaktické právní války s Pirátskou stranou. Bereme to jako úspěšný marketingový tah Pirátské strany a tak to i vyhodnocujeme. Nechceme se tomu do budoucna už dále více věnovat,“ řekl Feix s tím, že Seznam je dobrým originálem a piráti vytvořili jeho horší kopii.

(...)

A jak celý případ „kopírování“ webu skončí?

„My jsme se rozhodli v rámci té recese to celé dovršit v tom duchu, že jsme se rozhodli logo Pirátské strany, které mají na svých nových stránkách, překreslit v našem fontu a dáme jim ho k dispozici k užití,“ odpověděl s úsměvem výkonný ředitel Seznamu Michal Feix.

Český rozhlas Seznam: Intergalaktická právní válka s piráty nebude, nakreslíme jim jejich logo naším fontem
via @rozanek

Co by se mj. dalo zlepšit v GUI iOS

Každý ví, že neradno rozpoutávat diskuse o tom, který operační systém / GUI / telefon je lepší. Přesto k tomu dochází a výjimečně to bývá i zajímavé, jako tentokrát u Borka Bernarda:

Snažil jsem se iOS používat asi 14 dní a v tomto zápisku bych chtěl shrnout, co se mi na tom nelíbilo a proč jsem daleko spokojenější s Androidem.

Dobré je, že nejen článek, ale i navazující diskuse (prozatím) se drží ve věcné rovině.

Apple je v oblasti GUI velmoc. O to záslužnější je upozorňovat na její chyby. Obě hlavní námitky BB (chybějící tlačítko Zpět na nekonfigurovatelná klávesnice) jsou určitě relevantní.

Komentář Petra Staníčka

Proč mají geekové raději Android než iOS, aneb Děláte-li něco pro obyčejné lidi, ignorujte názory geeků devblog.cz/2012/05/proc-s…

— Petr Staníček (@pixycz) May 4, 2012

obecně vzato platí (a jak!), nevím ale, zda se hodí právě pro tento případ. Přinejmenším to tlačítko Zpět bych v iOS ocenil taky, lepší zoomování v browseru rovněž...

Borek Bernard, DevBlog: Proč se mi iOS používá hůř než Android

Leider Gottes!

Pavel Klusák o famózním znovuzrození Karla Gotta:

Gott si rafinovaně vybral z repertoáru novějších generací. Náhle už nezpíval coververze Toma Jonese a Neila Diamonda, do post-kantilénového světa se šmrncem přestěhoval soul (od AmyWinehouse), melodické electro (Erasure) i sofistikované balady (Peter Gabriel). „Když starý Johnny Cash nazpíval Hurt, proč bych já nemohl zkusit Žiletky?“ ptal se. Odpovědí byla nejen úroveň nahrávek, ale i otevřenost, kterou zkušený, zklidněný Gott začal vyzařovat.

Scénu pro jeho turné navrhl David Vávra, klipy točili Zelenka s Najbrtem a společný track s Gottem nahrálo Čokovoko. Ale nejen proto se prolomila generační i sociální bariéra: na Gottovo pódium létaly kalhotky, zároveň o něm vyšla esej Václava Bělohradského v Salonu Práva. Tento text si všiml, že Gott se zbavil dlouholeté image „posla dobrých zpráv“ a otevřel svůj repertoár i melancholičtějším a trpčím songům. „Nesmět po čtyřicet let zazpívat nic depresívního je dost depresívní,“ píše Gott na twitteru, když se publikum ptá, proč začal psát vlastní reflektivní texty. Do nějaké chmury se však jeho repertoár věru neobrátil, viz úspěch energického, sebeironického singlu s textem básníka J. H. Krchovského Mé milé je dnes dvacet čtyři.

No řekněte, není to aspoň hezká představa?

Pavel Klusák: Slavík v mixéru

Radovan Kaluža, dítě své doby

Už nějakou dobu přemýšlím, jak pojmenovat či popsat tu exotománii českého internetu. Michal Kašpárek si pustil film o Radovanu Kalužovi a poté to formuloval - výborně:

Za druhé: buduje svoje sebevědomí na zvrácených pilířích. Kdo z nás ale ne? Typový domek za Ostravou, zelinkavá audina a firma pokutovaná Úřadem na ochranu osobních údajů kvůli rozesílání spamu působí buransky. Jenže čím jste se v posledním roce mohli pochlubit vy? Novým autem v důstojnější barvě? Horským kolem? Pěknou dovolenou? Některým z nás se možná podařilo rozpohybovat dítě, kterému doktoři prorokovali osud ležáka, vytáhnout kamaráda z drog nebo vymoci spravedlnost pro někoho, kdo se stal obětí zlé vůle. Většina ale hraje ten samý krysí závod co Kaluža. Jen dostali hezčí ceny.

Poslední výtka internetové prokuratury: Kaluža se chlubí vysokoškolským titulem, aniž zvládne poskládat delší souvětí. Bodejť by se ale nečepýřil! Vždyť o generaci dřív by byl rád za učňák s maturitou. Mgr. Kaluža je nevinným produktem takzvané vzdělanostní společnosti, která obrátila heslo padesátých let „intelektuálové do výroby“ a duševně neobdařeným lidem bere pět až deset let života téměř povinným „zvyšováním kvalifikace“ ve školách. Kalužové s magistry, různí úředníčci s MBA a hejtmani s doktoráty ze slovenských okresních škol, to jsou jen děti doby.

Čemu se smějete? Sami sobě se smějete...

Michal Kašpárek (na Finmagu): Mgr. Radovan Kaluža aneb Kurvasyncizdarjakcyp