Doporučená denní dávka... kávy

Co odpovíte vy, když se vás zeptám, kolik stojí káva?

“Americans under the age of 40 are thinking about coffee pricing in cups,” said Ric Rhinehart, executive director of the Specialty Coffee Association of America. “If you asked my mother how much coffee cost, she would have told you that the red can was $5.25 a pound and the blue can was $4.25. If you ask people in their 20s and 30s, they’ll say coffee is $1.75 to $3.75 a cup.”

Nadávno jsem si pořídil Nespresso, takže jsem si samozřejmě se zájmem přečetl, že:

For example, the Nespresso Arpeggio costs $5.70 for 10 espresso capsules, while the Folgers Black Silk blend for a K-Cup brewed-coffee machine is $10.69 for 12 pods. But that Nespresso capsule contains 5 grams of coffee, so it costs about $51 a pound. And the Folgers, with 8 grams per capsule, works out to more than $50 a pound.
That’s even more expensive than all but the priciest coffees sold by artisanal roasters, the stuff of coffee snobs.

U nás těch deset kapslí stojí 98 Kč, dá se na to tedy dívat jako na půl kila kávy za 980 Kč, což je opravdu nehorázně mnoho — dvakrát tolik, co stojí láskyplně ošetřovaná káva u Doubleshot. Dá se na to ale taky dívat jako na deset šálků velmi dobrého espressa po desetikoruně, což je naopak cena směšná.

Muzeum českého Internetu (s velkým I)

Tahle věc mohla vzniknout dvěma způsoby. Buď s mnohamilionovou, z větší části rozkradenou dotací z Evropské unie jako dlouhodobý projekt, o němž by se proschůzovaly stovky hodin, barvité detaily domyslete sami.

Anebo tak, že to z vlastního nápadu a ve volném čase udělá Jiří Peterka vedle svých početných dalších aktivit. My pamětníci děkujeme a tleskáme. Nahlédněte do časů, kdy se internet psával i v češtině s velkým I.

Geniální postřeh o inovacích

Nemám rád slovo „inovace“, stejně jako „kreativita“ nebo „startup“. Ty pojmy samy o sobě jsou v pořádku, rituální užívání těch slov ne. Tohle je jedná z mála výjimek, kde se to innovation používá správně a přiléhavě. Ani ne dvouminutové video, které vám může změnit pohled na svět. Vážně.

Slovo „geniální“ ostatně taky nemám rád.

Jeden musí z kola ven (Tinker Tailor Soldier Spy)

Knižní předlohu jsem pokládal za nezfilmovatelnou, což se potvrdilo. Autoři scénáře filmu Jeden musí z kola ven zjednodušili hlavní dějovou linku a škrtli většinu vedlejších, čímž dosáhli toho, že příběh sice ztratil velkou část svého kouzla, ale stále ještě zůstal v podstatě nesrozumitelný. Film je nutné pokládat za velmi nákladnou a koneckonců velmi pěknou ilustraci ke knize. Tak jej i posuzuji.

Atmosféra místa (převážně Londýn) a času (začátek sedmdesátých let) je podána velmi dobře, působivě. Méně to už platí o výletu do Budapešti, kterou scénáristé nahradili Brno (těšil jsem se na něj, ale stejně by si zahrálo jen maličký štěk). Špatná je dlouhá sekvence z Istanbulu (ten je tam zas místo Hong Kongu), zbytečná krev a především naivní způsob vyprávění. Kdo chce akci, ten se nedočká (kromě těch dvou podřezaných v Istanbulu); většinou tam jsou nějací lidé, kteří si povídají. Kdo to nečetl, ten si dost dlouho ani nezapamatuje, co to je za lidi, natož aby pochopil, co a proč si to povídají.

Pokud jde o postavy, povedlo se je většinou zobrazit až pozoruhodně blízko mé ideální čtenářské představě. Dokonalý je hlavně Bill Haydon, Control a (po troše váhání uznávám, že také) Jim Prideaux. Toby Esterhase a Connie Sachs jsou zjednodušeni do karikatury — Connie je až moc tlustá a neupravená, Toby je až moc úlisný středoevropský pingl. Ale pořád to sedí dobře. Vyslovenou karikaturou je Percy Alleline, ale dobře mu tak. Roy Bland je do počtu stejně jako v knize. Z démonické Ann je vidět málo, z Karly nic.

Váhám nad oběma hlavními klaďasy. Peter Guillam jako by románové předloze z oka vypadl, ale proč z něj — z prvoligového děvkaře — bylo potřeba udělat homosexuála? Pro děj to nemá žádný význam a pocitově to je hodně významná změna. A Smiley... také vypadá skoro přesně tak, jak má George Smiley vypadat, jen lépe, což je trochu potíž. Nemá bříško, nehrbí se, nečistí si brýle cípem kravaty, je až moc rozhodný, rychlý. Malý posun, ale posun. A bůhvíproč chodí plavat do nějakého jezírka.

Vizuálně to je pěkný film, možná vyhraje nějakou cenu, ale blockbuster z toho nikdy nebude. Nakonec žádná škoda, hrůza pomyslet, co by s museli s námětem udělat, aby to byl kasovní trhák. Mohlo to dopadnout jen jako paskvil nebo jako nuda, došlo na tu lepší možnost.

David Evans: Introduction to Computing

Učebnice pokrývající základy computer science. Na první prolistování vypadá moc dobře a je zdarma ke stažení pod CC licencí. Líbí se mi na ní hlavně šířka záběru: je tam víceméně všechno, co by měl pro začátek vědět každý, kdo to s počítači myslí vážně. Doporučuji svým studentům a nejen jim.

Jezero Vostok: 3800 m pod ledem, 20 let vrtání, 14 milionů let bez kontaktu

Tak prý se už provrtali:

“Yesterday, our scientists stopped drilling at the depth of 3,768 meters and reached the surface of the sub-glacial lake,” the source said.

A jestli ne, provrtají se brzy:

Russian scientists are racing to beat US and UK rivals and be first to drill into an Antarctic sub-glacial lake.
(...)
Scientists are racing against the fast-approaching bitter cold and total darkness of Antarctic winter.
However, Prof John Priscu, who is in touch with the Russian researchers, told BBC News: "They are very, very close."

Ve správné sci-fi by teď následovalo známé schéma. Z jezera, uzavřeného po čtrnáct milionů let, vyleze děsivý mikro- či dokonce makro-organismus a všechny nás zkusí sežrat, dokud to nedá do pořádku Tom Cruise nebo tak někdo.

Je to reálné asi tolik jako ta „total darkness of Antarctic winter“, co o ní pěkně píše BBC. V Antarktidě je teď samozřejmě léto, polární den. A nebezpečí nehrozí nám z jezera Vostok, ale naopak. Jestli tam je něco opravdu unikátního, dřív či později to bude kontaminováno. Jenže potřeba vrtat je silná. Kdybych tam byl, taky bych chtěl vědět. A taky bych vrtal.

Obrázek: Russian Drill Penetrates 14-Million-Year-Old Antarctic Lake, Wired UK

Lana Del Rey: Born to Die

Hodně brutální recenze Pitchforku na hvězdičku na vzestupu a její první album:

You'd be hard pressed to find any song on which Del Rey reveals an interiority or figures herself as anything more complex than an ice-cream-cone-licking object of male desire (a line in "Blue Jeans", "I will love you till the end of time/ I would wait a million years," sums up about 65% of the album's lyrical content).
(...)
For all of its coos about love and devotion, it's the album equivalent of a faked orgasm-- a collection of torch songs with no fire.

Může být, jenže kdy kdo dělal pop, který by se nedal s nosem intelektuálsky nahoru označit za předstíraný orgasmus? Možná mají Vidle jen potíž s vnímáním žánru. Mně se album Born to Die dle ukázek na iTunes docela líbí — když přijmete jeho stylizaci do jakýchsi alternativních padesátých let, možná do těch, v nichž přebývá David Lynch. V kontextu nějakého jeho filmu by se tyhle celkem nevinné písničky jistě daly označit za temnou postmodernu. Už jen ten zpěvaččin pseudonym přece jasně napovídá, odkud vítr fouká. Kilo divadelních šminek, s důrazem na to „divadelních“.

Vše o Facebooku

Slate má pěkný výběr starších i nových obsáhlých článků o Facebooku a Zuckerbergovi.

Co vážně asi nevíte o Bělorusku

Pravda a lži o Bělorusku aneb Kdo by to byl řekl?

Most of local policemen don’t take bribes. If you were driving while drunk or struck a person you will be definitely deprived of your driving license. In case of a minor traffic enforcement an officer will talk to you pointing at your mistakes and let you go if you are repentant. If you are really guilty, confess and get a minimal penalty. It has been proven that the more you argue the greater fine you will have to pay in the end. Don’t even try to intimidate the policeman with your connections.

Tomuhle nerozumím, vy jo? Zhruba to působí dojmem, že Lukašenko nějak symbolicky naznačil seppuku.

The Belorussian President was the one chosen by people who compare him with a hero of folk legends who tries to withstand special operations soldiers with an ancient sword. The useless but noble actions make citizens respect their leader.

A tohle je pěkný příspěvek k aktuálnímu tématu autorských práv a spravedlivých odměn pro autora:

It is not easy to find a WC in Belarus. The most famous one shown in the picture was built 100 years ago by an architect who designed a similar house for a prince and whose services weren’t compensated. The architect constructed an exact copy of the house in miniature and offered people to use it as a WC.

Sen šíleného pianisty

Tři hudební videa, z nichž jedno je mile starodávné a dvě... no, rozhodně zajímavá. Dověděl jsem se díky nim o artefaktu jménem Circus Galop (ano, skutečně s jedním l).