Patrick Zandl se loučí

Sluší se poznamenat, že scéna technologické žurnalistiky v ČR bude od nynějška trochu jiná. Z jednoho z nejdůležitějších médií odchází jedna z nejdůležitějších postav scény. Lupu opouští její dlouholetý šéfredaktor Patrick Zandl, aby se věnoval dočista jiné (nevím jaké; vím jen, že dočista jiné) kariéře mimo mediální svět.

Patrick je pro mne vedle Jiřího Hlavenky a (dnešní mladší generaci již neznámého) Bohouše Herwiga členem absolutní špičky odborné IT žurnalistiky u nás. Nebyl a není jen novinářem, je podnikatelem, stál u založení a vzestupu technologických firem Mobil server a Stream.cz, napsal několik pozoruhodných knížek, spustil protest Internet proti monopolu... a to je jen vršek ledovce, neboť jde o osobnost v mnoha ohledech tajemnou a neproniknutelnou, tím přátelským úsměvem se nenechte zmást :) Hodně štěstí, Patricku.

Kruh se uzavřel

Logické vyústění jednoho projektu. Aneb: nenávist není program :)

Sere mě to, ale poslední dobou mě sere 1000 věcí, co mě serou. Sere mě to například proto, že přišlo léto a zas tolik věcí mě teď nesere (resp. sere, ale jedná se o věci, o kterých tu prostě psát nemůžu). Neříkám, že se ze mě stal nějakej smradlavej hipízák, co má sluníčkovou náladu, i když je mínus dvacet pod nulou, to vůbec ne. Ale na druhou stranu teď nejsem v úplný nenávisti.

Achjo Bitch: 1000 věcí, co mě serou (na stejnojmenném blogu)

Repub? Like!

Mně se to líbí.

iHNed: Z Česka je Czech Republike. Podívejte se na logo, které nás má propagovat v cizině

Jak si nečas pospíšil

Dva dle mého nejzajímavější názory k momentálním politickým kolotočům. Nejdřív (už zas :) Jura Hlavenka a jeho Bloc:

Premiér má právo odvolat ministra „kdy se mu zlíbí“ a dokonce to není povinen ani nějak zvlášť obhajovat. Způsob, jakým Nečas Pospíšila odvolal a lež, se kterou to zdůvodnil, vyvolává zděšení: tohle ti neuvěří vůbec, ale vůbec nikdo. Odvolání zřejmě pár hodin předtím, co by ministr jmenoval na zásadní post vrchního státního zástupce dr. Bradáčovou, odvolání bez konzultace s kýmkoli, navíc potvrzené okamžitým, vteřinovým podpisem Klause už samo o sobě píše na zeď ohnivým písmem důvod, proč se tak stalo.

Nechat se vyhodit není dostatečná kvalifikace na cokoli. Ze šviháckého mladého ministra působícího až trochu moc pohodově může být do dvou dnů národní hrdina a vůdce mimoparlamentní opozice včetně Pirátů. To je role, na kterou dr. Pospíšil určitě nestačí a o kterou by neměl stát v zájmu svém i našem. Myslím, že u obrazů na Kampě mu to bude slušet i svědčit lépe.

István Léko v České pozici zas říká:

Barikády nemívají tři strany. Předseda ODS a premiér Petr Nečas sice dlouho stál na té třetí straně, jenže tlaky uvnitř ODS ho zřejmě přemohly. Dotlačily ho na tu stranu, kterou drtivá část voličů nakonec vyhodnotí jako špatnou. Dokonce velice špatnou, a již dnes se dá konstatovat, že Nečas udělal zatím největší chybu ve své politické kariéře.

Spíš vynucený tah než chyba. Premiér musel vědět, co dělá, musel vědět, že to nebude populární krok. Ať je, co je, hlupák rozhodně není. A přestože ho nemám rád, myslím si o něm, že to v podstatě je poctivý chlap, který se ovšem nikdy neměl stát premiérem. Hrůza pomyslet, kdo nebo co ho drží pod krkem. Co kdyby se pod slibem beztrestnosti přiznal?

A co když nemá k čemu a všechno je jinak?

Jiří Hlavenka: Odvolání Pospíšila je největší ranou demokracii za poslední roky

István Léko: Krysy vítězí. Dostane Pan Čistý přezdívku Pan Špína?

Restituce s kalkulačkou v ruce

Toto není nejdůležitější argument pro tzv. církevní restituce — tím je morální a právní stránka věci, kde absolutně není co řešit. Je to ale argument, který by mohl dojít i těm, kdo se o morální a právní stránku nestarají.

(...)Málokdo ale ví, že církve dnes podobný objem peněz od státu dostávají, a to na základě zákona z roku 1949 (!), upraveného v roce 2002. Komunisté poté, co se dostali k moci, se rozhodli – tak jako všechno ostatní – šupnout i církve kompletně pod státní moc, sebrali jim majetky a možnosti s nimi nakládat, a na druhé straně jim hradí mzdy. Toto uspořádání platí dodnes a duchovní dostávají cca 1,5 miliardy ročně na mzdy (...

Jiří Hlavenka: Je to hnus, velebnosti. (K církevním restitucím)

John Peel a jeho archiv

Vynikající esej Pavla Klusáka o Johnu Peelovi a upozornění na Peelův on-line archiv.

K proslulým nahrávacím Peel Sessions byl vlastně donucen okolnostmi. Podle britských odborů se v rádiu nesměl překročit určený „needle time“, doba přehrávání gramofonových desek. Autoři pořadů si tak mohli vybrat – doplnit hudbu slovem, anebo nechat hrát muzikanty živě, což bylo pochopitelně v podtextu odborářského nařízení.

Pavel Klusák, Melanchofobie: Pirátem na vlně BBC

Rozumný názor na IPO Facebooku

A bit more than a week after Facebook’s IPO, two different theories are emerging about the monster offering. The big story is that it was a colossal failure, so bad that it’s hard to think of enough ways properly describe it—a disaster, debacle, catastrophe, maybe even a terrorist attack.

The pushback story is that Facebook’s IPO was actually the most quietly successful public offering of recent memory. Proponents of this theory point out that the only party that matters in an IPO is the company making the offering. Facebook’s purpose, in selling itself to investors, was to get as much money for its shares as possible. It certainly accomplished that.

Byl bych spíš pro ten druhý výklad a především pro to, co plyne z titulku: trh je střízlivý, poučený rokem 2000, nová bublina se rozhodně nenafoukne tolik jako tehdy. Nebude se padat z tak velké výšky, možná se dokonce nebude padat vůbec. Koneckonců, Facebook rozhodně má obchodná model - a jaký!

The best thing about Facebook’s IPO: The tech “bubble” is over. | PandoDaily

František Fuka retro-recenzuje prvního Vetřelce

To, jak jsou scény mezi členy posádky natočené téměř dokumentárním stylem, a jak realisticky se při nich všichni chovají, je naprosto zásadní pro divákovo souznění s těmito postavami, následkem čehož se o ně pak bojí, protože mu připadají jako normální lidi, které chápe, a kteří se pohybují v normálním prostředí (na rozdíl od přibližně stejně starých Star Wars, které fungují, protože se v nich nadlidské postavy pohybují v nenormálních prostředích).

S tím souvisí výprava filmu, kdy Giger designoval většinu mimozemských věcí a přední sci-fi výtvarníci designovali loď Nostromo. Protože jde o starou nákladní loď, je celá omlácená, špinavá, pravděpodobně rezivějící (a kulisy jsou postaveny především z věcí nalezených na skládkách). Obzvláště oceňuji, jak nadčasově v ní všechno působí (opravdu všechno, od malých tlačítek na přístrojích po uniformy posádky). V celém filmu je jen málo věcí, u kterých byste si mohli říct "ale to je fakt blbost, aby za desítky let měli takovouhle techniku / šaty / účesy". Dokonce i když si na BluRay disku zapauzujete krátký detailní záběr na klávesnici autodestrukčního systému nebo panel palubního počítače, nenajdete mnoho symbolů nebo nápisů, které by byly vyloženě nesmyslné / zastaralé / směšné. Ani, dnes, více než 30 let po vzniku filmu! Dokonce by se za jistých okolností dalo akceptovat, že za 100 let budou mít na dopravních kosmických lodích z nějakého důvodu monitory s málo barvami a nízkým rozlišením, nebo sedmisegmentové LED displeje. Je jen velmi málo "hardcore" sci-fi filmů, které zestárly takhle málo.

FFFILM: Retro recenze: Vetřelec [Alien] - 100%

Godin: Budete souzeni, nebo ignorováni

Those are pretty much the only two choices.

Being judged is uncomfortable. Snap judgments, prejudices, misinformation... all of these, combined with not enough time (how could there be) to truly know you, means that you will inevitably be misjudged, underestimated (or overestimated) and unfairly rejected.

The alternative, of course, is much safer. To be ignored.

Up to you.

Seth's Blog: You will be judged (or you will be ignored)

Drsná povídka o prvňáčcích

Tentokrát se anonym - říkejme mu tak - vytáhl. Tohle je hodně dobré.

Děti si vzaly do rukou pera a propisovačky, protože věděly, že od paní učitelky přijde vzápětí nové zadání. A přišlo! Paní učitelka řekla: “Napište seznam pěti svých spolužáků, kterým byste nejvíc přáli, aby umřeli!”

Oddělení zbožných přání: Pět vyvolených