Jak si nečas pospíšil

Dva dle mého nejzajímavější názory k momentálním politickým kolotočům. Nejdřív (už zas :) Jura Hlavenka a jeho Bloc:

Premiér má právo odvolat ministra „kdy se mu zlíbí“ a dokonce to není povinen ani nějak zvlášť obhajovat. Způsob, jakým Nečas Pospíšila odvolal a lež, se kterou to zdůvodnil, vyvolává zděšení: tohle ti neuvěří vůbec, ale vůbec nikdo. Odvolání zřejmě pár hodin předtím, co by ministr jmenoval na zásadní post vrchního státního zástupce dr. Bradáčovou, odvolání bez konzultace s kýmkoli, navíc potvrzené okamžitým, vteřinovým podpisem Klause už samo o sobě píše na zeď ohnivým písmem důvod, proč se tak stalo.

Nechat se vyhodit není dostatečná kvalifikace na cokoli. Ze šviháckého mladého ministra působícího až trochu moc pohodově může být do dvou dnů národní hrdina a vůdce mimoparlamentní opozice včetně Pirátů. To je role, na kterou dr. Pospíšil určitě nestačí a o kterou by neměl stát v zájmu svém i našem. Myslím, že u obrazů na Kampě mu to bude slušet i svědčit lépe.

István Léko v České pozici zas říká:

Barikády nemívají tři strany. Předseda ODS a premiér Petr Nečas sice dlouho stál na té třetí straně, jenže tlaky uvnitř ODS ho zřejmě přemohly. Dotlačily ho na tu stranu, kterou drtivá část voličů nakonec vyhodnotí jako špatnou. Dokonce velice špatnou, a již dnes se dá konstatovat, že Nečas udělal zatím největší chybu ve své politické kariéře.

Spíš vynucený tah než chyba. Premiér musel vědět, co dělá, musel vědět, že to nebude populární krok. Ať je, co je, hlupák rozhodně není. A přestože ho nemám rád, myslím si o něm, že to v podstatě je poctivý chlap, který se ovšem nikdy neměl stát premiérem. Hrůza pomyslet, kdo nebo co ho drží pod krkem. Co kdyby se pod slibem beztrestnosti přiznal?

A co když nemá k čemu a všechno je jinak?

Jiří Hlavenka: Odvolání Pospíšila je největší ranou demokracii za poslední roky

István Léko: Krysy vítězí. Dostane Pan Čistý přezdívku Pan Špína?