O67 | iCollege | KIT FIS VŠE Praha | iinfo

úterý 14. února 2012

Misionáři ateismu

Tenhle komiks většinou moc nemusím, ale tohle se vážně povedlo:


Bez omezení

Je fuk, nač Fuka tentokrát psal recenzi, ta formulace je skvělá:
Ale takovéhle analýzy jsou u tohoto filmu víceméně nesmyslné. Když v něm nefungují základní fyzikální zákony, proč by v něm měly fungovat zákony skutečných mezilidských vztahů, že?
A dá se aplikovat na hodně filmů.

pondělí 13. února 2012

Vychází u nás přes tři a půl tisíce časopisů

Přesněji - vycházelo před rokem. Tato zpráva na Mediáři, na kterou jsem právě narazil, je datována 11. říjnem 2011, slovo „loni“ v ní tedy znamená rok 2010.
Počet časopisů vydávaných v České republice se loni meziročně snížil o 195, na 3603. Pokles zasáhl skoro všechny druhy magazínů, výjimkou byly pouze ilustrované, informační a reportážní časopisy, časopisy svépomocných a charitativních organizací a farní bulletiny.
Deníků loni v Česku vycházelo 122, o 1 méně než předloni. Počet ostatních novin klesl o 20 na 1540 titulů.

Čarokraj


Durrellovu knižní předlohu jsem nečetl, ale odhadl bych, že z ní mnoho nezůstalo. Čarokraj v Národním divadle je dějový jen minimálně, daleko víc pocitový. Kostýmy, scéna, choreografie a především hudba dávají dohromady krásnou moderní pohádku. Rodinné představení v nejlepší možné podobě, baví se děti i dospělí, a ne proto, že by tam byly dvě roviny, ta základní dětská a občasné mrknutí na dospělého pomocí fórku, kterému dítě nerozumí. Tohle je plně sdílený zážitek, velice příjemný, veselý, trochu napínavý (ne moc — po celou dobu máme hřejivou jistotu, že špatně to dopadnout nemůže). Skvělá práce Petra a Matěje Formanových a jejich spolupracovníků. Show, na kterou můžete vzít kohokoli, Čechy i cizince, děti i dospělé, intelektuály i tu paní, co u nás na rohu provozuje mandl. A uděláte jim radost.

Nebezpečná metoda (A Dangerous Method)

Člověk nemůže tvrdit, že nebyl varován: věděl, že jde na víceméně osvětový film a Jungovi a Freudovi a Nebezpečná metoda skutečně je víceméně osvětový film o Jungovi a Freudovi. Knižní předloha a scénář se drží historických faktů, takže se valná část toho, co je ve filmu k vidění, „doopravdy stala“. To nebývá metoda na napínavý film, pokud nejde aspoň o Pearl Harbor nebo Apollo 13, což tento případ rozhodně není. Tady jde hlavně o to, že hranice mezi psychiatrem a jeho pacientem bývá poněkud mlhavá a že může být (smím-li to tak říci) poněkud zvlhčená různými tělními tekutinami. Na pozadí Jungova románku s pacientkou (a budoucí analytičkou), která měla ráda to, čemu se tehdy ještě neříkalo spanking, se odehrává historie, konkrétně známý rozkol mezi Freudem a Jungem, jenž výrazně poznamenal vývoj psychologických a psychiatrických směrů na pár desítek let (a vlastně dodnes). Je to pěkné, je to poklidné, je to nuda, trochu to rozhýbe jen Otto Gross (také historická postava), cynik, smažka a Jungův pacient, jenž má nad svým terapeutem jasně navrch. Několik momentů tam bylo nečekaně k smíchu (třeba Jungův bezděčný pokus sníst oběd celé početné Freudově rodině, anebo Freudova poznámka na palubě lodi během příjezdu do New Yorku: „Jestlipak tuší, jaký mor jim to vezeme?“). Celkem ale vůbec nic, co by se vnutilo do hlavy k zapamatování. Jedním uchem tam, druhým ven.


neděle 12. února 2012

Každý svého štěstí strůjcem

István Léko udělal špatnou zkušenost s nízkonákladovýmni aeroliniemi. Jenže:
Bohužel jsme si před zakoupením letenky nepřečetli podmínky (ač jsme klikli na políčko, že s nimi souhlasíme). Velká chyba. Kdybychom to totiž byli udělali, pro cestu bychom rozhodně použili jiného dopravce.
Po tomto konstatování je další text už zbytečný. Přestože vtipně poťouchlý titulek je opravdu pamětihodný.

pátek 10. února 2012

November 2nd: Run

Tohle vůbec není špatné, zajímavá kapela. Líbilo by se mi, kdyby zpívala (občas taky) česky, aby si člověk víc připomněl, že se inteligentní pop dělá i u nás.

čtvrtek 9. února 2012

Doporučená denní dávka... kávy

Co odpovíte vy, když se vás zeptám, kolik stojí káva?
“Americans under the age of 40 are thinking about coffee pricing in cups,” said Ric Rhinehart, executive director of the Specialty Coffee Association of America. “If you asked my mother how much coffee cost, she would have told you that the red can was $5.25 a pound and the blue can was $4.25. If you ask people in their 20s and 30s, they’ll say coffee is $1.75 to $3.75 a cup.”
Nadávno jsem si pořídil Nespresso, takže jsem si samozřejmě se zájmem přečetl, že:
For example, the Nespresso Arpeggio costs $5.70 for 10 espresso capsules, while the Folgers Black Silk blend for a K-Cup brewed-coffee machine is $10.69 for 12 pods. But that Nespresso capsule contains 5 grams of coffee, so it costs about $51 a pound. And the Folgers, with 8 grams per capsule, works out to more than $50 a pound.
That’s even more expensive than all but the priciest coffees sold by artisanal roasters, the stuff of coffee snobs.
U nás těch deset kapslí stojí 98 Kč, dá se na to tedy dívat jako na půl kila kávy za 980 Kč, což je opravdu nehorázně mnoho — dvakrát tolik, co stojí láskyplně ošetřovaná káva u Doubleshot. Dá se na to ale taky dívat jako na deset šálků velmi dobrého espressa po desetikoruně, což je naopak cena směšná.

Muzeum českého Internetu (s velkým I)

Tahle věc mohla vzniknout dvěma způsoby. Buď s mnohamilionovou, z větší části rozkradenou dotací z Evropské unie jako dlouhodobý projekt, o němž by se proschůzovaly stovky hodin, barvité detaily domyslete sami.

Anebo tak, že to z vlastního nápadu a ve volném čase udělá Jiří Peterka vedle svých početných dalších aktivit. My pamětníci děkujeme a tleskáme. Nahlédněte do časů, kdy se internet psával i v češtině s velkým I.


Geniální postřeh o inovacích

Nemám rád slovo „inovace“, stejně jako „kreativita“ nebo „startup“. Ty pojmy samy o sobě jsou v pořádku, rituální užívání těch slov ne. Tohle je jedná z mála výjimek, kde se to innovation používá správně a přiléhavě. Ani ne dvouminutové video, které vám může změnit pohled na svět. Vážně.

Slovo „geniální“ ostatně taky nemám rád.