Opravdovým problémem lidstva je toto: Máme pravěké emoce, středověké instituce a božské technologie - E.O. Wilson // via @crbazvedo

— Pavel Šuchmann (@bver) Říjen 5, 2012

Volte Myokard

Autorka Myokardu Dana Svobodová je skvělá výtvarnice. A vtipná komentátorka. Rád bych si od ní přečetl nějaký comicsový román, až ho jednou napíše.

Křišťálová Lupa v kategorii One (wo)man show by jí náramně slušela. A hlavně by taková volba slušela té Lupě.

Dnešní kvalitní čtení na webu

Dnes se na webu sešlo nezvykle mnoho dobrých českých textů!

Patrick Zandl vysvětluje, proč má profesionální žurnalistika smysl:

Naletěli jste. I po doktorátu na FELu, titulu inženýra či alespoň dvou naprogramovaných frameworcích jste naletěli na ten nejstarší trik všech vlád: rozděluj a panuj.
Aby se nám tohle nestávalo, potřebujeme novináře. Dobré novináře. Ty, kteří kriticky zanalyzují, vyzdrojují, ověřují. Kteří dělají svou práci. I proto potřebujeme vymyslet, jak jim zaplatit, aby ti dobří neodcházeli mimo branži. Potřebujeme je stejně, jako dobré doktory, dobré programátory, dobré horníky.
A také potřebujeme být ochotni je poslouchat i přes to, že někdy nesouhlasíme, někdy se díváme do jiného obrazu světa, než jaký bychom chtěli vidět.
Potřebujeme obnovit své humanitní elity. Potřebujeme vědomí různorodosti. Ne fanatismus.

Nikola Bornová aka @tlamiczka zas zdůvodňuje, proč je opravdu trapné pořádat na odborných konferencích body painting:

(...) jako pokus připomenout mužským čtenářům (i některým ženským), že opravdu existuje víc úhlů pohledu než ten jejich. A že když jsme na něco zvyklí, tak to nemusí znamenat, že je to úplně ok a super.

Saša Uhlová v Deníku Referendum a Marek Picha aka @tracnik se vracejí, každý úplně jinak, k výbušnému komentáři Romana Jocha (tomu, který ho stál místo). Píchova analýza je skvělou ukázkou, jak se má číst a přemýšlet. Povinná četba!

Čtyři výborné články. V každém z nich (snad kromě toho Pichova, který je tak logicky neprůstřelný, že k němu opravdu těžko něco dodat) najdu leccos, s čím nesouhlasím, ale právě proto se mi líbí.

Pěkný outliner/task manager pro iOS

Jestli jste jako já a obsedantně píšete seznamy, pak se vám tahle appka bude líbit. Ještě lepší alternativou je TaskPaper, ale taky o hodně dražší.

Workflowy is an elegant, effective to-do manager that has tons of features, but its beauty is the fact that it focused on entering and completing to-dos, not fiddling with settings and features to make it work. Workflowy for iPhone follows the webapp's lead too: adding, tagging, and organizing your to-dos into lists, projects, and even nested lists is quick and easy, and you can filter quickly by tag or zoom in on specific lists so you stay on task. Plus, any changes you make are automatically syned to your account, so you'll see them on your desktop or another device.

Alan Henry, Lifehacker: Workflowy for iPhone Makes Your To-Do Lists Portable

Workflowy v App Store

Pružné displeje přicházejí

Už je to tady. Zajímavé, že nikoli v podobě high-endového značkového výrobku, ale jako čínsko/ruský no name. Jen cena je bohužel prémiová. Ale to se všechno časem asi změní.

Petr Krčmář, Root: Wexler Flex One: první ohebná čtečka e-knih

Slovník pro korporátní bojovníky

W-Cubed: The unrealistic claim that your company can deliver whatever, wherever, whenever it's needed.

Hand-grenade close: Roughly on-target, but with room for error. "Just get those numbers hand-grenade close and the client won't know the difference."

Management porn: A long slide presentation of useless facts and figures, created to distract managers and give them something to salivate over.

A takových vysvětlení tam jsou stovky. Výborné čtení, užitečné i zábavné.

The Ridiculous Business Jargon Dictionary

Vězňovo dilema

Metanolová tragédie je zkrátka jedním z mnoha projevů toho, že bereme mezilidskou důvěru jen jako další šumavskou slať k pokácení a vytěžení.

Michal Kašpárek dobře — protože nepoliticky — pojmenoval jeden z velkých problémů české společnosti. Možná dokonce ten hlavní, od nějž se odvíjejí ostatní?

Uvízli jsme ve špatné větvi opakovaného vězňova dilematu. Ten se však dá hrát i lépe.

Pokud v tom marastu někde hledat naději, pak snad v tom, že nikde jinde v západní a střední Evropě není pro podnikatele tak snadné vyčnívat. Stačí vám nemluvit se zákazníky jako se zloději. Vyrábět buřty z masa. Burčák z vína. A teď i lihoviny z lihu. Jen musíte doufat, že vám to bude ještě někdo věřit.

Michal Kašpárek, Finmag: Když se nedá věřit už ani té flašce

iPhone se moc nezměnil. Na rozdíl od Applu.

— Petr Staníček (@pixycz) Září 12, 2012

Taky mám ten dojem.

David Dorůžka - 107 steps

Album Hidden Paths, z nějž tahle skladba je, mám doma už hodně dlouho, ale nikdy jsem si ho pořádně neposlechl. Chyba. Moc pěkný komorní jazz.

Záhady na dosah ruky

V roce 1927 experimentátoři rozbili kladivem na drobné střípky válec z asfaltu, vše vložili do zaslepeného skleněného trychtýře, chvíli – několik let – počkali, odstranili dno trychtýře a od té doby sledují, jak asfalt teče skrze trychtýř a kape na podložku. Významná událost, odtržení kapky, nastává zhruba jednou za osm let.

Dotyčný asfalt kape v Brisbane. Austrálie je země k provozování takových experimentů obzvlášť vhodná, v Evropě je frekvence politických změn vyšší než těch kapek, což s sebou nese výpadky financování, občasné uvěznění vědeckých týmů a podobně.

Fyzika nenewtonovských kapalin je fascinující záležitost. Jedna věc je kosmologie, kvantová fyzika, jednotná teorie pole: úžasné, ale abstraktní, mimo bezprostřední zkušenost. Na asfalt, suspenzi škrobu ve vodě či tekutý karamel si však můžeme doslova sáhnout a uvědomit si přitom, že dosavadní teorie popisující jejich chování je nepostačující.

Josef Málek, Vít Průša: Nejdéle trvající vědecký experiment (Vesmír 9/2012)